Neděle 7. 12. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 11. prosince v 0.04

Podzim roku 1632 nebyl dozajista o nic vlídnější, než bývají podzimy jiných let. Navzdory roční době začala se vojska hbitě pohybovat po Sasku. U Naumburku byli Švédové o pár hodin dřív a obsadili město císařským přímo před nosem.

Byl nejvyšší čas zaujmout zimní ležení, a protože se další tažení Švédů nedalo vzhledem k počasí očekávat, stanovil Valdštejn rozmístění zimních posádek a vydal se na pochod k Lipsku. V tomto předpokladu se ovšem spletl. Gustav Adolf v Naumburku nezůstal, vytáhl z něj a sledoval císařskou armádu až k vesnici jménem Lützen.

Valdštejn byl do chvíle, než se dozvěděl o blízkosti švédské armády, natolik bezstarostný, že nechal maršálka Pappenheima odejít s jeho pluky směrem k městu Halle, odkud měl pokračovat k pochodu do Nizozemí. Gustavu Adolfovi se nabízela velká příležitost, aby Valdštejna přinutil k otevřené bitvě. Valdštejn nabídku přijal.

15. listopadu se císařské vojsko začalo šikovat k boji. Časně ráno 16. listopadu 1632 ležela nad krajinou hustá mlha a ze švédského tábora se ozývaly evangelické chorály. Potom celou hodinu hřměla švédská děla, aby připravila půdu pro mohutný útok. Nejdříve zaútočili pěšáci, za nimi byli připraveni jezdci. V čele nejlepších jezdeckých pluků ze Švédska a Finska řídil boj na pravém křídle švédský král.

Valdštejna museli na koně vysadit. Trpěl nevýslovnými bolestmi, ale velení nechtěl za žádnou cenu nikomu přepustit. Uvědomoval si osudový význam této bitvy, a ačkoli by si takovou příležitost k velkému boji s Gustavem Adolfem nikdy sám nevybral, na ústup v žádném případě pomýšlet nemohl. Úpornost, s níž se Švédové vrhli do útoku, vyprovokovala i císařské k udatnosti, a příklad vrchního velitele, o kterém všichni věděli, že je těžce nemocen, a přesto vsedl na koně, se stal pobídkou pro důstojníky i vojáky. Když už se zdálo, že císařští tlaku Švédů neodolají, dorazil na bojiště Pappenheim se svými jezdci a situaci na levém křídle zvrátil. Ostří švédského útoku se otupilo a v tom okamžiku postihla Švédy těžká rána: Gustav Adolf byl raněn, a když se snažil odjet z bojiště, hrstka Piccolominiho kyrysníků ho napadla a zastřelila. O chvíli později byl na císařské straně smrtelně zraněn Pappenheim a mezi císařskými propukla panika, která se rozšířila až dozadu k trénu. Tehdy Valdštejn spěchal na pomoc levému křídlu, zatímco jeho velitel Holk začal organizovat týl a snažil se zlikvidovat paniku mezi uprchlíky. Švédové zmatku nevyužili a císařskou frontu se podařilo znovu zorganizovat.

Maršálek Pappenheim, který v bitvě u Lützenu padl, vešel dlouho po své smrti do dobré společnosti okřídlených úsloví: Znám svoje Pappenheimské! Tuto větu vložil Friedrich Schiller do úst titulní postavy své divadelní hry Valdštejn.