Přišel tuhle Karel Houdek, soukromý zemědělec v důchodu, do obecní knihovny. Knihovníkem v Horní Dolní je pan farář Haluška, takto kamarád Karla Houdka. Setkávají se spolu v knihovně, v hospodě a v kostele.

"Tak pojďte, pane Houdek, mám tady pro vás to nové vydání Huntingtona," řekl důstojný pán. "Taky jsem vám sehnal ty nejnovější projevy Henryho Kissingera."

"To je od vás moc laskavé, pane faráři," řekl Karel Houdek. "Ještě kdybyste někde splašil tu slavnou knihu od toho, od toho... no... co má takový japonský jméno... od Francise Fukujamy. To že prej je děsně dobrá kniha." Karel Houdek je písmák, myslivíř, hloubavec a místní kronikář. Od té doby, co se nevěnuje živočišné výrobě, se zajímá o světovou politiku.

"Já vám to, pane Houdek, samozřejmě seženu, ale nevím, nevím, jestli se ubíráte správným směrem," odtušil farář Haluška. "Měl byste se spíš vydat cestou Páně. Že vás to pořád baví: televize plná teroristů, každá druhá zpráva nějakej výbuch, všude krev a násilí... Měl bych tu pro vás třeba pár nových breviářů. No, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Ale někdy mám pocit, a to nekecám, pane Houdek, jako by se lidstvo ubíralo do slepé uličky. V čem my to žijeme! Možná že nás pánbůh nechal narodit do takové doby, aby nás varoval. Co myslíte?"

"Vždyť žijeme v docela dobrý době," zabručel písmák Houdek.

"V dobrý době?" nešťastně zakroutil důstojný pán hlavou. "Samá vražda, samý atentát. Včera zase vyhodili v Palestině do luftu autobus plnej dětí."

"Já vím," řekl Karel Houdek s tichou zarputilostí. "Ale stejně žijeme v dobré době."

"Pane Bože," pokřižoval se farář. "A co Manhattan a tak podobně? Kdybych nebyl služebník Boží, skoro bych řekl, že se Poslední soud chystá už příští týden..."

"Já bych si to, bejt váma, důstojný pane, neškrábal," řekl Karel Houdek. "Naopak: žijeme v té nejlepší době, jaká nám mohla být nadělena. Kolik let uplynulo od poslední války, která nás zasáhla? Aha? Osmapadesát. Osmapadesát let už žijeme v míru. Někdy lepším, někdy vachrlatým, to je pravda, ale v míru. To se tady u nás v Čechách před námi za celou lidskou historii nikomu nepodařilo. Po první světový válce bylo jenom jednadvacet let míru, po prusko-rakouský osmačtyřicet let, po napoleonskejch válkách jedenapadesát... Čím jdete hloub do historie, tím jsme tu měli míru míň. Celý dlouhý staletí to byla spíš výjimka. Heleďte, velebný pane, sežeňte mi knihu od toho Japončíka."

"A k čemu vám to bude pane, Houdek?" zeptal se farář z Horní Dolní.

"Ona se ta kniha jmenuje Konec historie. Mě by totiž, důstojný pane, zajímalo, jestli má ten chlapík na mysli konec válek, nebo konec lidstva. To je přece dost velkej rozdíl, ne?"