Čím víc se toho člověku nabízí, tím rozmanitější a svobodnější je jeho volba. Teoreticky. V praxi dostáváme často všude totéž, a ani obal neodpovídá obsahu. Televize není výjimkou. Názorným příkladem podrazu na "svobodně" rozhodnuté diváky mohou posloužit dva po sobě jdoucí listopadové sobotní večery prvního programu České televize.

První svobodné volby proběhly v ráji, když Bůh stvořil Evu a vyzval Adama, ať si vybere. Klasickou "volební" anekdotu z totalitních dob oprášila a vzkřísila k novému životu Česká televize v polovině měsíce, kdy nechala své publikum ve stejnou chvíli svobodně rozhodnout mezi Petrem Novotným. Autentickou podobu roztlemeného humoru nejzářivějšího nováckého baviče, souběžně exhibujícího na domovském kanále, okopírovala doslova do poslední kapky potu. Proto zůstává ČT Černý Petr prostoduchého imitátora, bez ohledu na míru její aktivní spoluviny na konkrétní podobě přímého přenosu trapné veselice naroubované na vyhlášení Atleta roku.

Snad ještě výmluvnější (a děsivější!) podobu postmoderního televizního blábolu, zmatečně krytého veřejnoprávní myšlenkou, nabídla táž Česká televize o týden později, když ve stejném čase uvedla záznam "slavnostního předání cen Česká hlava za největší vědecké objevy a výzkumy v loňském roce". Vyrobit při podobné příležitosti večírek na principu narušování podstatného estrádního juchání Heleny Vondráčkové, Martina Maxy, Pavla Vítka, Petry Janů (a dalších) nedůležitým - a zjevně zdržujícím - výřadem oceněných vědců, vyžaduje minimálně stejnou "invenci", jako nazvat jej Slavní slavným. (Průběžná záměna slavných osobností se známými obličeji je ostatně mediálním evergreenem nejen v Čechách.) Taková estráda, opatřená zoufale prostoduchým průvodním slovem (scénář Markéta Dočekalová) a mechanicky oddeklamovaná jednak topornou Hedou Čechovou, jednak Vladimírem Čechem, do nejmenšího výrazového a intonačního detailu prodávajícím zažitou šarži soutěžního konferenciéra z komerční obrazovky, je skutečnou perlou, hodnou zaznamenání do knihy významných úspěchů ČT na cestě k bulvární vstřícnosti masám.

Podobnou "veřejnoprávní péči" si nezaslouží ani atleti, ani vědci. A už vůbec ne diváci.