Filmový a divadelní komik, režisér, autor mnoha her, skečů a rozpustilých knížek, kreslíř, stepař, tanečník a zpěvák Jára Kohout stačil do konce čtyřicátých let minulého století - než odešel do déle než čtyřicet let trvající emigrace - vytvořit mnoho desítek rolí v četných revuích, operetách či němých i zvukových filmech. Šelakové gramodesky několika různých firem nám zachovaly více než stovku jeho výstupů a písniček. Jako komik a filmový herec se Jára Kohout uplatňoval s proměnlivými úspěchy i v emigraci a dokonce i po svém návratu do vlasti po roce 1990. My se dnes ale zaměříme na úplné počátky jeho umělecké dráhy.

Jára Kohout se narodil v roce 1904 do dobře situované pražské rodiny. Na přání matky bral hodiny houslí a učil se tanci. Lásku k divadlu v něm nejspíš probudil otec, který ho často bral na různá divadelní a filmová představení. Malý Jára vystupoval na ochotnických představeních již jako osmiletý, ve svých sedmnácti letech pak spoluzakládal studentské kabaretní sdružení Sketch, kterým prošlo mnoho výrazných uměleckých osobností - například i čtveřice Kohoutových kamarádů z dětství a později velice úspěšných textařů známých pod pseudonymy Tobis - Rohan - Špilar - Mírovský.

Komické nadání prý v Kohoutovi odhalil slovy "Ty kluku zrzavá, ty máš komiku v pohybech..." herec Václav Vydra starší, který se také zasloužil o jeho angažmá v baletním souboru Pištěkova divadla. Na přání svého otce se ale Jára Kohout musel jít učit - proti své vůli - zubním technikem. Tato profese mu ovšem velice brzy zajistila finanční nezávislost i různé užitečné známosti: například skladatel John Gollwell mu za ošetření chrupu dával své písničky, které pak Kohout zpíval po kabaretech. Gollwell se za něj také přimluvil u Karla Hašlera, aby mu umožnil vystupovat v jeho podniku. Kohout tak po určitý čas přes den praktikoval zubařinu a po večerech vystupoval v různých kabaretních podnicích.

Ve svých začátcích vystupoval Kohout také v nuselském kabaretu U Znamenáčků (zde se uplatňoval i jako houslista v malém tanečním souboru, který zde řídil pozdější autor detektivek, překladatel a filmový scénárista Eduard Fiker), krátce též působil v operetě i v činohře na Slovensku. Do společnosti renomovaných komiků přivedly Kohouta počátkem dvacátých let jeho povedené taškařice a kabaretní výstupy - náš tehdejší král komiků Vlasta Burian od něj údajně odkoupil výstupy "Aviatik" a "Funebrák" a dokonce jej (neúspěšně) přemlouval, aby se stal jeho dvorním dodavatelem scének a vtipů. Také za seznámení s drastickým komikem Ferencem Futuristou vděčil Jára Kohout jednomu svému komickému výstupu, jehož předvedení byl Ferenc náhodou přítomen a který nakonec odkoupil s právem jeho výhradního provozování v Červené sedmě. Ferenc Futurista se později stal Kohoutovým dlouholetým společníkem na mnoha pražských divadelních scénách.

Jára Kohout byl údajně také prvním interpretem proslulého morytátu na slova Jaroslava Haška Chudá fabrička (...V zakouřeném sále, při výparu piv...), který od tohoto "posledního bohéma" odkoupil za 10,- Kč.

Své první gramofonové desky natáčel Jára Kohout společně s Ferencem Futuristou a Vojtou Mertenem v roce 1928 v Berlíně pro gramofonové firmy Odeon, Vox a o něco později i Kristall. Zatímco některé z těchto jeho prvních snímků obsahují dvojsmyslné erotické narážky (o jejich někdy až příliš lascivní vyznění se nejspíš přičiňoval Vojta Merten), většina kupletů, které Kohout nazpíval s Ferencem Futuristou, je poznamenána politickou satirou a některé z nich obsahují i více či méně dobromyslné narážky na některé negativní povahové vlastnosti obecně v té době připisované židovskému obyvatelstvu. Proslulý je v této souvislosti zvláště kuplet Svatba u Taussiků, který Kohout natočil na gramodesky značky Odeon. V refrénu této písničky, pod niž se jako autoři textu podepsali Kohoutovi dávní kamarádi Špilar s Mírovským, je použit motiv, který do svých satirických výstupů a popěvků zařazovali ve dvacátých letech s různými obměnami někteří židovští komici, například Áda Poprovský, Otto Fastr či Alfréd Kohn: několik osob s velice "košer" jmény v takových scénkách buď spěšně odchází na záchod po požití nějakého "nekošer" pokrmu, případně jsou po provedení nějaké nepřístojnosti nekompromisně vykazováni ze společnosti. V podání Járy Kohouta všichni postupně a opakovaně jmenovaní (Kohn, Abeles, Karpeles...) nejprve přicházejí na svatbu a konzumují příslušné pokrmy, aby na závěr chvatně odbíhali na onu místnost - servírovaný šoulet byl totiž pro jejich žaludky špatně stravitelný.

Na podobné téma natočil Jára Kohout ještě další kuplet - či spíše zpívanou židovskou anekdotu - Jak to mám, tak to dám autora Rudy Juristy. Ocitujme zde alespoň jednu část této povedené taškařice pojednávající o tom, kterak Bloch a Stein mají přejít potok, a tak si před brodem zouvají boty. Stein se při pohledu na Blochovy nohy táže: "Řekni mi, Blochu, kdy si si posledně nohy myl?" - Bloch se však nedal a spustil randál: "Ty se mně smát chceš, no to je škandál! Jenom se podívej na svoje nohy, vždyť je máš černý jako zem!" - Stein mu však klidně řek?: "Vždyť já sem taky vo pět let starší jen..." Jó, jak to mám, tak to dám, když se to nelíbí vám, netrapte se proto jen, druhým uchem pusťte to ven. Pusťte to, pusťte to, ale doma až ráno - my nemáme tady větráno...

Počátkem třicátých let nazpíval Kohout několik snímků pro gramofonovou firmu Parlophon (Ouřednická, Zub, Mařenka, Já mám holku novou) a společně s Ferencem Futuristou také pro firmu Homocord (mj. kuplety a výstupy Já dnes mám o sklo víc, Líní bratři, Ferenc a Kohout boxují, Dva bez zaměstnání). Jeho poslední, opět lehce eroticky zabarvený snímek pro tuto značku se jmenoval Sklenář v masérském saloně a sekundovala mu na něm Jožka Wannerová. Další podobně vyznívající dvojsmyslné scénky natočil Kohout o něco později ještě na gramodesky značky Orchestrola, Artona a Selekton (Malíři a milenci, U zubní lékařky, Osiřelý manžel). S výjimkou jediné gramodesky značky HMV obsahující písničky J. Jankovce Pošťácká a Plácavá a dvou gramodesek značky Columbia (s výstupy Náměsíčník, Rodinná scéna a dvoudílnou Cestou kolem světa) natáčel Kohout v pozdějších letech gramodesky již jen pro domácí firmy Esta a Ultraphon - byly to především písničky z úspěšných operet a revuí, v nichž Kohout na různých divadelních scénách vystupoval obvykle v některé z hlavních rolí.

(Dokončení příště)

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz