Kniha osobitých pohádek Jana Wericha, která u nás vyšla v několika vydáních pod názvem Fimfárum, se stala inspirací i pro loutkový film. Aurel Klimt, tvůrce mj. půvabného filmu Kouzelný zvon, se rozhodl spojit některé animované pohádky podle Jana Wericha do jednoho projektu, který nazval prostě - Fimfárum. Nabízí jej nyní Bonton Home Entertainment.

Téměř stominutový film poskládaný z pěti loutkových pohádek přináší originální zpracování známých Werichových vyprávěnek, doprovázené hercovým hlasem. Autorský tým v čele s Aurelem Klimtem a Vlastou Pospíšilovou vybral do Fimfára kromě titulní pohádky Fimfárum také Lakomou Barku, Až opadá listí z dubu, Splněný sen a Frantu Nebojsu.

Režijně se na nich vystřídali oba filmaři - Vlasta Pospíšilová i Klimt, výtvarníky byli Martin Velíšek a Petr Poš. Produkce náročného projektu se ujal Krátký film, Česká televize a také Aurel Klimt a Martin Vandas. Všechny pohádky spojuje smysl pro hravost a humor literárního autora, přičemž některé z nich působí lyričtěji, zatímco jiné mají až sarkastický výraz a odzbrojující obhroublost. To se týká především povídek Až opadá listí z dubu a Fimfárum, kde si autoři s očividným potěšením utahují z důvěrně známých situací a lidských prohřešků. Díky vynikající předloze (a geniálnímu Werichově postřehu a citu pro lidské slabůstky) si mohli dovolit rozmáchnout se v charakterech jednotlivých loutek i popisu prostředí. Obraz pekla v pohádce Až opadá listí z dubu je srovnatelný s kdekterou hranou scénou, ostatně, celá tato pohádka vybízí k zajímavým úvahám, jež člověka běžně při projekci animovaných filmů nepotkají. Lidská zloba, nesnášenlivost, žárlivost, mamon, naivita i dobrota - všechny naše vlastnosti, na které si vzpomeneme, defilují ve Fimfáru jako jeden proud života lidí, který ve své podstatě zůstává stále stejný.

Už vzhledem k řečenému je jasné, že loutkové Fimfárum (k němuž složili skvělou hudbu mj. Petr Hapka, Vladimír Merta a Miroslav Wanek), rozhodně není určeno pro malé děti. Budiž zřejmé, že zážitek z podívané si dopřeje zejména dospělé publikum (přičemž znalci Werichovy předlohy budou ve výhodě), z těch mladších pak řekněme teenageři od třinácti výše. Rozhodně by ovšem o tyto poťouchlé obrázky z reality, v níž žijí, neměli přijít.