Původně jsem si myslela, že budu psát o něčem zcela jiném. Ale jak psát o čemkoli jiném, když cítím veliké ohrožení. Zdá se mi, že málokdo z lidí, se kterými mluvím, cítí, že se teď, právě teď rozhoduje o dalším osudu kultury u nás. Média veřejné služby u nás - tedy Český rozhlas a Česká televize - jsou v krizi. Už několik let se mluví o zvýšení koncesionářských poplatků a tím, že se stále jen mluví a nic se neděje, poplatky ve skutečnosti klesají. Ve výsledku to znamená omezení tvorby nových pořadů. Je to absurdní situace: média veřejné služby jsou zákonně definována, vládní koalice má ve svém programovém prohlášení jejich podporu, existuje spousta šikovných "veřejnoprávních" tvůrců, kteří by uměli dělat důležité a pro zdraví společnosti zásadní programy, filmy a pořady. Ale nejsou peníze. Občany už nejde dále zdaňovat, tvrdí odpůrci. Dvacet korun měsíčně za televizi a osm za rozhlas by je asi zruinovalo. (Zvlášť když už zaplatili oněch deset a půl miliardy za Novu - dodávám já).

A nakonec: České televizi docela stačí jeden program a ten druhý zprivatizujeme, říkají naši pragmatici.

A tak tedy na všech frontách za tichého přihlížení nás všech vítězí šoubyznys a bulvár a úspěšně tak vytlačuje cokoli, co by mohlo zavánět větší náročností. Ale musíme opravdu jen tiše přihlížet? Já si myslím, že ne. Myslím si, že by občané měli navázat kontakt s politiky, kteří zastupují jejich zájmy. Poslanci mají své poslanecké dny, kdy je lze navštívit, mají adresy, na které je možno psát.

Jako děti jsme se učili o kulturním českém lidu, který se rozhodl, že si postaví své divadlo a po grošících si nastřádal na své Národní. Kupodivu zatím nikdo nepřišel na to, že v té hezké budově na nábřeží se hrají lidu nesrozumitelné kusy, a přispívat na ně svými daněmi musí i ti, kdo tam - jak je rok dlouhý - nos nestrčí. Přitom je tolik hezkých muzikálových produkcí, které se tísní v malých divadélcích... Což takhle zprivatizovat jednu budovu Národního divadla. Vypadá to absurdně, ale přesně o totéž se nyní hraje v kauze České televize. A tak vyzývám kulturní český lid, aby nějak srozumitelně dal těm, kteří rozhodují, najevo své názory. Ona už účast ve volbách leccos naznačuje, ale já bych navrhovala vyjádřit se ještě srozumitelněji!