52
vychází 15. 12. 2003

Tipy Čro

Hilary Hahnová hraje J. S. Bacha

Poslední z titulů americké houslové virtuosky je oproti ostatním nejen nejnovější, ale v důležitém ohledu i překvapivý. Hilary opustila dosavadní label Sony a natáčí pro Deutsche Grammophon. A tak se obávám setrvá-li v jejích projektech ona vzrušivá poezie celkového designu, která vždy navýšila dokonalost provedení její hry. Zůstanou-li její tituly uměleckým dílem nejen naposlech, ale i na pohled - zůstane-li geniálně promyšlená koncepce jakéhosi všeobecného uměleckého díla dle vzoru Wagnerova, ovšem v jiných rovinách. Vydání německého labelu skutečně naznačuje proměnu. Fotografie nepořídil poeta Janusz Kawa a výtvarnou stránku nepodepsala Roxana Slimak, nýbrž Hartmut Pfeiffer, který dílu udělil takřka pruský náhled. Nemůže tedy chybět strohý pohled do Bachovy partitury, jakož i historický portrét, třebaže v barvě, na starobylé Lipsko. Konec konců, kde že to Johann Sebastian působil? Tradici však přiznává i sama interpretka v úvaze, kterou věnovala úvodním stránkám bukletu. Zatímco se doba měnila, míní Hilary, Bachova hudba přečkala všechny peripetie bez úhony. Jeho dílo má prověřenou a ustálenou interpretační podobu a s tím je nutné se vždy znovu vyrovnat. Vedle toho se hojně uplatňují osobitá pojetí znamenitých hráčů, realizujících Bachovu hudbu v duchu dobové interpretace opřené o prověřené a uznávané badatelské poznatky. I s tímto náhledem se Hilary Hahnová vyrovnává a jak její nahrávky vypovídají, vyřešila svůj postoj neobyčejně příznivě, především pro posluchače.

RAFAEL BROM