Neděle 28. 12. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 1. ledna v 0.04

Soukromá podobizna Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna a Frýdlantu

Místo, objekt a čas, na kterém, u kterého a ve kterém jsme se zastavili, nevzbuzuje příliš radosti. V pouhých padesáti letech byl v Chebu sprovozen ze světa politik charismatický stejně jako bezohledný, takřka všemocný, leč nakonec zoufale slabý, neschopný ubránit svůj holý život. Stojíme u řady hrubých rakví z neohoblovaných prken, v jakých byli pohřbíváni vojáci padlí na bojišti. V jedné z nich leží generalissimus Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna a Frýdlantu.

Pokusme se zhotovit jeho soukromou podobiznu. Dne 25. února roku 1634. padl Albrecht z Valdštejna za oběť úkladné politické vraždě. Jaký byl osud jeho tělesných pozůstatků? Táže se profesor Emanuel Vlček, který Valdštejnovy ostatky zkoumal. Ještě osudné krvavé noci ze soboty na neděli bylo tělo vévody dopraveno ve voze nejvyššího vachmistra Waltera Leslieho na chebský hrad. V neděli bylo uloženo do narychlo sbité rakve a ta pak postavena na oltář v hradní kapli. U jeho nohou byly pak srovnány rakve hraběte Trčky, Kinského a Ilova a napříč k nim rakev doktora Niemanna. Další z exekutorů, Walter Butler, ohlásil popravu hraběti Gallasovi, který byl v té době už jmenován Valdštejnovým nástupcem, a také generálu Piccolominimu do Stříbra. Piccolomini v pondělí 27. února odjel do Chebu a těla kázal ihned poslat do Prahy. Chtěl je tam nechat vystavené na těch "nejhanebnějších místech," což mělo být nejspíš popraviště nebo mrchoviště. Gallas však nařídil, aby se s těly nehýbalo do císařova rozhodnutí. Jeho rozkaz však přišel pozdě, neboť truchlivý průvod už vyrazil z Chebu. Zastižen byl až u Stříbra, a tak zavraždění byli pochováni ve stříbrském klášteře minoritů. Na dva roky.

Pro Valdštejna byla přitom přichystána hrobová kaple v kartouzském klášteře ve Valdicích u Jičína. Zrovna tam, kde se dnes nachází věznice s tím nejpřísnějším režimem. Když byl vévoda zavražděn, stavba byla zastavena. Dokončena byla až za dvě léta. Kardinál Harrach, pražský arcibiskup a Valdštejnův švagr, neboť s jeho sestrou Isabellou Kateřinou se Valdštejn podruhé oženil, vymohl, aby mrtvola byla vydána rodině. V květnu roku 1636 byly Valdštejnovy pozůstatky ve Stříbře vyzvednuty.

Valdštejnovo tělo nebylo po smrti balzamováno, v zápise z roku 1636 ale jeden z valdických mnichů píše: Vtěsnáno do úzké, hrubé, narychlo a ledabyle sbité truhly, úplně nahé, leželo tělo Valdštejnovo, vydáno pohledům lidí i nepřízni počasí, dva roky a tři měsíce po vraždě úplně neporušené, nikde hnilobou nezkažené, jen nad nosem jakási oděrka nebo řez, jistě však ne stopy hniloby... Den nato bylo tělo knížete beze vší okázalosti, ale v nové důstojné dřevěné rakvi po prostém výkropu pochováno po bok jeho první manželky Lukrécie a synka Albrechta Karla v nové kryptě kostela. Krypta byla přikryta kamennou deskou bez jakéhokoli nápisu, aby nebylo připomínáno poslední odpočinutí Valdštejnovo.