Přehršle svátečních dnů mě inspirují k hledání odpovědi na otázku, co je pro mě vlastně svátkem. Vím, že pro každého to bývá něco jiného. Pro mnohé dříve narozené, tedy i pro mě, to bývá den, kdy nic nebolí, pro někoho "když muž se ženou snídá", pro jiného, že snídá jednou sám.

Většinou to ale přece jen, i pro nespolečenského introverta, jako jsem já, bývá pobyt a komunikace s člověkem. Dialog mezi lidmi považuju za jednu z velkých radostí, která je v říši savců dopřávána jen nám, lidem. Rozhovor mezi čtyřma očima je rozkoš audiovizuální. Pozorováním očí a proměnlivé mimiky tváře, na které se zrcadlí stav duše, si přichází na své zrak a jemnými hudebními nuancemi mluveného slova se kochá sluch. Jak ale nalézt ideálního partnera pro jiskřivý dialog? Když pominu láskyhodná a lásku vyzařující stvoření, se kterými je veškeré životní dění oku i uchu libé, ba i ostatním smyslům mile přívětivé, tak to bývají lidé, které jsem si označil jako zajímavé. Takového ideálního partnera pro popovídání jsem si kdysi popsal takto:

"Zajímavý člověk je pro mě ten, který se liší od konzumentské masy a překročil horizont živočišnosti ve smyslu valení kuličky. Vzrušují ho myšlenky, kterými oplývá a v nichž je originální. Jeho život je rozzářený člověčinou, která je umocněna rovnováhou rozumu a citu. V práci něco dokázal, avšak nepodělává se z toho. Je širokospektrálně činorodý, vnímá přírodu a raduje se z ní. Jako pozorovatel politicko-společenského dění je schopen oddělovat zrno od plev a v rozhodujících okamžicích je ochoten odvážně se angažovat na straně dobra. Případné osudové handicapy nese statečně a s nadhledem. Smrt a konečnost života přijímá realisticky, v pokoře, bez hysterie. Usiluje o láskyplný vztah s druhým pohlavím, je ale smířen s případnou opuštěností. Má smysl pro humor."

Jak vidět, je to především člověk moudrý. V jeho popisu je jistě obsažen ideál, jakým bych sám chtěl být a vím, že nikdy nebudu. Vím taky, že takového člověka nikdy nenajdu. Z mnoha lidí, které jsem v životě potkal, bych ale takového jednoho dohromady složil. A kousek toho ideálního zajímavého člověka bychom v sobě měli mít já i ten, s kým si chci popovídat. Takový dialog se pak může stát tou zázračnou sváteční rozkoší.

O kalendářních svátcích, na povel, se duše mnohých z nás svátečně tetelí jen zřídka. Dobří a zajímaví lidé ale ještě žijí. A kdo hledá, tak najde. Sváteční okamžiky štěstí pak vykouknou z šedi všedních dnů tím častěji, čím aktivnějšími jsme jejich strůjci.