O silvestrovských i novoročních dnech jistě potěší nový český film Mazaný Filip. Pro režiséra Václava Marhoula (jehož spíše známe jako producenta) to určitě bylo naplnění životního snu - už před lety totiž předcházelo divadelní zpracování, které sám napsal. A z jeviště před filmovou kameru přešel i titulní představitel Tomáš Hanák, o němž bez velké nadsázky platí, že muži vskutku nestárnou.

Když doplním, že oním Filipem se míní pověstný detektiv Marlowe, není třeba žádné další vysvětlivky dodávat. Nejen milovníci detektivek znají proslulého hrdinu "drsné školy", smolařského, ale nezdolného a houževnatého soukromého detektiva, jenž netečně přecházel fyzické újmy i nástrahy krásných žen a trousil ironické průpovídky, kterými komentoval probíhající dění.

Marhoul vzdal svému oblíbenému hrdinovi poctu způsobem, jaká je v Čechách obvyklá - komediálním přesmyknutím k láskyplné parodii. Nebyl samozřejmě první, kdo zvolil takový postup. Jeho předchůdcem byl zejména Oldřich Lipský, který se takto - samozřejmě za výrazné autorské podpory Jiřího Brdečky - vyznal z obdivu k westernu (Limonádový Joe) i šestákovým detektivkám (Adéla ještě nevečeřela).

Mazaný Filip přebírá nejpříznačnější dějové motivy, které Marlowovy kriminální případy pravidelně utvářejí, ale zároveň je přetáčí do nadsázky, která se nijak netají s půvabnou umělostí všeho, nač se díváme, včetně kulisovitého prostředí amerického velkoměsta, které kameraman Vladimír Smutný dovedně nasnímal v retrostylu na způsob pověstné Čínské čtvrti, což je rovněž hold vzdaný "drsné škole". Hanák skvěle postihl Marlowovu netečnost: za všech okolností si zachovává kamennou tvář, prostou jakýchkoli emocí, mluví se záměrně monotónním, bezbarvým nasazením hlasu a s okázalou nedbalostí pronáší pověstné lakonické komentáře. Je to až neuvěřitelné: valná část z nich je doslovně přejata z Chandlerových detektivek, odkud Marlowe pochází.

Marhoul však ne vždy odhadl potřeby stylizovaného příběhu. Vedle výtečně ztvárněného Marlowa totiž vyprávění zahlcují směšně karikované figurky, s nimiž protagonista přichází do kontaktu. Stačí si připomenout fádní roztlemence, jak je vytvořili Pavel Liška, Oldřich Kaiser nebo Milan Šteindler. Snad jedině Vilma Cibulková v úloze odkvétající filmové hvězdy napodobila některé manýry tohoto stavu, aniž by musela třeskutě přehánět své počínání. Některé výjevy doslovně (a bohužel těžkopádně) přejal režisér z jevištní verze. Například Marlowův povzdech, že čmuchalové se mu pověsili na paty, provází výjev, jak detektiv za sebou táhne dva ležící muže, skutečně se jej držící za paty. Marlowovy příhody se tak bezdůvodně posouvají do lacině estrádní polohy, kam se svou hýkavou rozšklebeností blíží i jediná muzikálová vsuvka.

Mazaný Filip se opírá o citáty nejrůznějších filmů, nejen těch marlowovských. Jistě potěší dva rozsáhlé odkazy na již zmíněného Limonádového Joea, ale také na americkou absurdní hříčku Helzapoppin (s opakovými výzvami, aby smraďoch Miller odešel z kina). Z novějších děl snadno rozpoznáme vděčnou hlášku "Zabili Kennyho" z Městečka South Park či zpomalené matrixovské záběry. Jedno je jisté: Mazaný Filip přináší hravou zábavu, v níž podobně jako v křížovce můžeme luštit skryté či zašifrované odkazy. Určitě tím potěší.