Nejúspěšnější česká kapela devadesátých let se v roce 2002 za značné pozornosti médií rozloučila s klávesistou Michalem Dvořákem i se svým vydavatelem a bude jistě velmi zajímavé sledovat, jak se bude Luciin příběh v dalších letech vyvíjet. Za svým způsobem symbolické rozloučení s jednou etapou její existence lze považovat dvojalbum Lucie v opeře, obsahující nahrávku koncertu z 12. listopadu zmíněného roku, kdy se kapela ve Státní opeře v Praze odhodlala zahalit své nejznámější skladby do šatu, střiženého z látek neočekávaných vlastností a barev. Neučinila tak naštěstí bez citu a bez rozumu. Účast Českého národního symfonického orchestru pod vedením Petra Hlaváče, dívek z Bambini di Praga nebo houslisty Jaroslava Svěceného prostřídala s hostováním zpěvačky Lenky Dusilové či hvězd tuzemského bluegrassu Luboše Maliny a Luboše Novotného. Výsledky těchto stylových mezaliancí jsou různé - například vokály Bambini di Praga se hodí ke skladbě Vendémiaire se slovy z básně Apolinaira asi víc než k říznému rock´n´rollu Zkamenělý dítě. Protože však vkus ve většině případů zvítězil, lze obě cédéčka poslouchat jako netuctový výběr toho nejpopulárnějšího z Luciina repertoáru: Černí andělé, Oheň, Daniela, Sen, Amerika, Ona ví, Medvídek... Z hitů, jež skupina v průběhu své existence vyprodukovala, tu neschází opravdu nic.