Sobota 10. 1. 2004 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 11.00 hodin

Ludovic Halévy, dlouholetý libretista komponistův, vzpomínal, že Offenbach skládal přímo náruživě. Psal prý bez ustání a v neuvěřitelném tempu. Občas uhodil levou rukou na klavír několik akordů, zatímco pravička hbitě klouzala po notovém papíru. Jeho děti běhaly místností, povykovaly, smály se a zpívaly a do tohoto mumraje přicházeli přátelé a spolupracovníci, s nimiž si zcela nenuceně vyprávěl a žertoval s nimi. Když přece jen jednou nastalo zcela neočekávaně ticho, zdvihl Offenbach svůj zahnutý nos, potřásl šedivým věncem svých vlasů, které mu v rozcuchaných kadeřích spadaly na hubená ramena, a zvolal: "Co se děje? Nemůžu přece pracovat když všichni mlčí!"

Jacques Offenbach, jako realista, praktik i dobrý znalec elegantní lepší francouzské společnosti druhého císařství, předesílal svým operetám přiléhavé předehry. Většina těch nejznámějších vznikla v pozdním období jeho tvorby a je pikantní, že byly napsány povětšinou pro vídeňské publikum zhýčkané symfoniemi klasiků. Mnohdy, tak jako v případě Velkovévodkyně z Gerolsteinu nebo Modrovouse, byl originál rozšířen další rukou. Ovšem v některých obzvláště podařených případech, jakým je třeba Kakadu, dodatky a úpravy originálu prospěly. Šetrné užívání obrazů strašidelného světa elfů, cikánských názvuků a roztroušených fanfár prosvětlilo původní zápis a přispělo k hojnějšímu provozování předeher. Zmíněná "zkrášlující" praxe se ale nijak nedotkla nálady a ducha skladeb ani nefalšovaného offenbachovského vtipu.