číslo 3 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
![]() Sobota - premiéra 13.05 hodin, repríza ve 22.00 hodin Paříží na kolečkových bruslích
"Ano, je to poprvé," říká mi jeden mladík, který sem přijel na bruslích se svou dívkou. "Jezdit jsme se učili sami, nic to není. Několikrát spadnete, tak čtyřikrát až pětkrát, ale pak už je to dobré," říká mi sympatická Sylvie, těší se na okružní jízdu a prohlíží si trasu, kterou si vystřihla z novin. Každý pátek totiž přináší list Le Parisien podrobný itinerář, všechny ulice, kudy bude dav bruslařů postupně projíždět. Sylvie tu určitě není naposled. St. Michel máme úspěšně za sebou, žádný pád. Pokud se někdo ocitne na zemi, tak ti, kteří jedou za ním, okamžitě zvedají ruce, aby si ti vzadu všimli nebezpečí a včas zvolnili nebo se nešťastníkovi vyhnuli. Ve velké rychlosti to není úplně jednoduché. Pokračujeme po ulici Rivoli, míjíme Louvre a odbočujme k Opeře. Využívám zastávky k tomu, abych se dal do řeči s Pierrem, jedním z několika desítek dobrovolníků. "Jsme tu proto, abychom se starali o bezpečnost, doprovázejí nás vozy policie, které jedou před a za tou obrovskou skupinou bruslařů. Trasa se mění každý pátek, musí být schválena na prefektuře a policisté pak podle ní uzavírají jednotlivé ulice. Nepamatuji si, že by někdy vůbec došlo k incidentu," vysvětluje mi Pierre, zjevně v dobré náladě. Proč má tak dobrou náladu, pochopím ve chvíli, kdy se ho zeptám, jakou část Paříže má na bruslích vůbec nejraději. "Jezdím už dlouho, takže znám hodně tras. Nejlepší pro mě osobně je Champs Elysée, je tam hodně turistů, můžete zastavit a podívat se na výlohy obchodů, je to prostě příjemné." A právě na Champs Elysée teď míříme. Davy lidí nás pobaveně i trochu závistivě sledují. Míjíme Vítězný oblouk a uhýbáme doprava. Pak přijde velký okruh a pomalu se vracíme zpátky. Po odpočinku na Trocaderu směřujeme zpět na Montparnasse. Je jedna hodina po půlnoci a večerní výlet Paříží končí. JAN ŠMÍD |