Legračnější než silvestrovské televizní večery bývají často jejich kritické ohlasy. Už proto, že samo recenzentské odhodlání pustit se po sté a prvé do vážné analýzy výkonů věčně recyklovaných zpěváků a bavičů, zhusta exhibujících souběžně na různých kanálech, dokazuje vybraný smysl pro velmi černý humor. Zvlášť, když výsledek lze bez rizika předem uhádnout či opsat z minulých let.

I loni byla poslední večer tradičně sledovanější, velkolepější, naleštěnější, ale samozřejmě zároveň duchaprázdnější, humoruprostší a nevkusnější NOVA (od Silvestr - Roztočto, přes TELE TELE - Speciál až po Božský silvestr). Ani ČT 1 však nijak nevybočila ze zavedeného silvestrovského schématu sázky na variace ověřených jistot v podobě zvláštních vydání zavedených pořadů. Tentokrát Na kus řeči Miroslava Donutila, soutěžní Hodiny pravdy a Manéže Bolka Polívky. Zvláštní zmínku si přitom zaslouží snad jen Silvestrovská Manéž. Hlavní jistotou léta držené nadprůměrné úrovně Polívkova cirkusového leporela písniček a scének je sám protagonista ve své autorsko-herecké dvojroli. Stejně důležitá bývá jeho "dramaturgická" schopnost vyprovokovat přizvané hosty, aby opustili své šarže. Nejpodstatnější však je Polívkův talent objevit a adoptovat pro Manéž to, co spolehlivě funguje mimo obrazovku.

Vzorovou ukázkou, a zároveň vrcholem veškerého premiérového silvestrovského snažení napříč všemi televizemi, se tentokrát stala jevištní "vizualizace" písničky Máte na to z nedávno vydaného alba Jiřího Schmitzera Bouda. Zběsile křepčící Schmitzer v roli fousatého Večerníčka, dokola hystericky vyzývajícího diváky "Řekněte PRDEL!", přitom rozhodně nebyl samoúčelně šokujícím gagem. V kontextu silvestrovského televizního večera, kdy vulgarita a dvojsmysly byly podstatou humoru (zdaleka nejen očekávaně u Nováků, ale všude - často žel i ve zmiňované Manéži!), šlo o originální, očistnou katarzi.

Jen o málo menším prokletím, než je o Silvestru kulminující příval sprostoty, je utkvělá představa zodpovědných, že poslední den roku musí legrace z obrazovky doslova kapat. Obětí povinného vtipkování, násilně naroubovaného do pořadu, který obvykle bývá zábavný sám o sobě, se tentokrát stala silvestrovská verze Noci s Andělem, nazvaná Deset let bez sebe (ČT 2). Z křečovité hry na "Československo - pořád stejný blázinec" by v rozhovorech s muzikanty nevytěžil nic pro zasmání ani větší komik, než je Pavel Anděl. Jen velmi střídmě jiskřily vtipem i obě scénky osvědčené dvojice Šteindler & Vávra. Jedna dokonce hned dvakrát - podruhé v nepochopitelné popůlnoční repríze.