Cikánskou hudbu charakterizuje - podle definic hudebních encyklopedií - měkké a vláčné nasazení tónu, ostrý taneční rytmus, ornamentalita a improvizační variabilita melodické linie. Její heterogennost svědčí o orientálním původu, zvláště pak o vlivech hudby, s níž Cikáni žili v bližším kontaktu. V prostoru českých zemí tedy tento vliv zahrnoval především lidovou hudbu Maďarů, Slováků či Rumunů.

Uvedená charakteristika možná platila pro víceméně autentické cikánské hudební soubory, které nahrávaly na gramodesky melodie určené pro uši "necikánských" posluchačů. My se však budeme zabývat pouze populárními písničkami v podání běžných tanečních orchestrů, které si braly za námět módní a "romantické" prostředí cikánských táborů, uhrančivé černé oči cikánek-věštkyň, případně virtuosní umění hry na housle snědých Cikánů, provozované například v "malé cikánské čajovně". Do takových nahrávek ovšem proniklo jen velice málo výše popsaných hudebních prvků. I v případě že tesklivě zabarvený text někdy zmínil například cimbál, na zvukových snímcích ho slyšíme jen málokdy, a to z velice prozaického důvodu: nahrávací studia gramofonových firem, kde se natáčela běžná taneční hudba, zpravidla nebyla tímto nástrojem vybavena.

Místo verbuňkového stylu nebo čardášového rytmu pak používali autoři písniček z cikánského prostředí nejčastěji vděčný rytmus tanga, i když na gramodesky byla natočena například i dost kuriozní melodie v rytmu polky (pro navození typicky "cikánské" atmosféry tedy značně netypickém).

Téměř všechny populární písničky používají ve svých textech odkazy na cikánské prostředí podobným způsobem jako známé tango Cikánka z pera Karla Vacka. Nesmírná popularita této písničky dala dokonce vzniknout i několika dobromyslným parodiím, v nichž se po úvodním verši Cikánko ty krásná například zpívá ...černookatá, pověz, kde jsi schovala holoubata (Karel Hruška), ...Cikánko milá, pročpak si si nohy své neumyla (Josef Skupa) nebo ...ty falešnice, tys nám včera ukradla tři slepice (Jára Kohout).

Ale vraťme se ke slibované lyrice. Typický textový příklad odkazu na věštecké schopnosti Cikánek nabízí tango Hádej mi, Cikánko autorů J. Mužíka a V. Malého: Hádej mi, hádej, Cikánko snědá, proč srdce moje mně v noci spát nedá. Proč slyším znova tvé písně slova, proč do tvých černých očí se dívám rád. O lásce ke mně hovoří, která však vychladne, dříve než rudé růže květ ti v ruce uvadne...

Další píseň na podobné téma se odehrává v restauračním zařízení typu "malá cikánská čajovna" - zpěvák zde pochopitelně nepožívá čaj, nýbrž víno a prožívá milostné dobrodružství, jehož průběh je popisován následujícími slovy: Připil jsem si vínem u Cikánů, když úsměv tvůj mne zval, stal jsem se tvým stínem u Cikánů a lásku svou ti dal. Bylo to už hodně pozdě k ránu a krásným zdál se svět, když jsem prvně líbal u Cikánů tvůj roztoužený ret. Cikánka věštila mi z ruky pak, že ztratím navždy srdce své, však já když zahleděl se ve tvůj zrak, cítil, že dávno je tvé. Připil jsem si vínem u Cikánů a srdce své ti dal, stal jsem se tvým stínem u Cikánů a celý svět se smál.

Téma "sladký tón cikánských houslí" uchopil velice lyricky textař V. Felber v české verzi tanga německého skladatele Fr. Grotheho Cikáne, zahraj tu píseň lásky - pohlaví vokalisty ovšem z tohoto textu vystupuje dost neurčitě: ...zahraj tu píseň lásky, při které navždy jsi mně mé srdce vzal, zahraj tu píseň lásky, co jsi kdy tklivě na housle hrál. Sladký tón ze tvých houslí, ten mne hned jako víno opojil, třeba jsem všude bloudil, touhu mé duše nikdy nezhojil. Cikáne, zahraj tu píseň lásky, při které navždy jsi mně mé srdce vzal... Na gramodesku německo-české firmy Pallas tuto píseň nazpíval tenorista Zdeněk Fiala, i když logičtěji by její slova zněla z úst ženy.

Až podezřele důvěrně oslovuje cikánského houslistu i trojice zpěváků v tangu J. Opplta s názvem Cikáne snědý. Ocitujme část jeho poněkud zmatečného textu doslovně: ...ztratil jsem štěstí své, zůstal jsem sám, Cikáne snědý můj, jen tebe pouze mám. Až dozní píseň tvá, chci odejít, však vzpomínka ta na mne stále bude žít... V případě tohoto gramofonového snímku je ale možné, že s přízvukem zpívajícím vokalistům německého orchestru Dr. Siegfrieda Grzyba nepřišla nelogická ani ona "vzpomínka na sebe".

Na jakékoliv významové ambice ovšem v jednom ze svých nepochybně textařských "vrcholů" totálně rezignoval plodný autor Jiří Voldán, když doprovodil "cikánské tango" F. A. Tichého s názvem Touha následujícím úsporným textem: Cikáni, ten kdo měl jednou rád, Cikáni, ten nemusí se bát. Cikáni, mé rety vášní žhnou, ach, kde jsi, lásko má, chci být zas jen tvou. U takového textu typu "unisex" ovšem na druhé straně není třeba zkoumat, zda jeho interpretem má být muž či spíše žena...

Ve výčtu kuriozit můžeme pokračovat žánrovým obrázkem přímo z kočovného cikánského tábora, který přinesla Cikánská polka. Je ovšem otázkou, proč se autor této písně J. Malý rozhodl přiblížit nám její barvitý děj - včetně "čardáše v divokém skoku" - právě prostřednictvím polkového rytmu: Navečer v lese Cikáni hráli, kolem nich ohně vesele plály. Kvílely housle, bručela basa, cimbál jen cinkal - jaká to krása. Radostně všude křičely děti, měsíček na ně dolů se smál. Tančili čardáš v divokém skoku, tiskli se k sobě v divém tom tanci a ráno nesli děti své v ranci. Rachotil buben, křičely děti, točil se s nimi celičký svět.

Neméně dramatický pohled do nitra cikánského tábora kdesi v širé maďarské pustě nabídl ve své Balladě cikánské také John Gollwell. Za doprovodu uměleckého orchestru řízeného autorem nazpíval tuto chmurnou píseň Jára Pospíšil, v další verzi pak Karel Hruška - ocitujme zde její celý text: Cimbálu struny do noci zazněly, starodávná melodie černým lesem zní. Družné Cikánky kol ohně vířily, ale mladý náčelník - ten bůhví o čem sní. Když housle zpívaly o milování, vložil svou horkou hlavu do snědých dlaní: hoj, starý brachu, hraj ještě jedenkrát tu starou píseň o štěstí, dřív než-li půjdeme spát. Proč jsi mne trápila, když věrná´s nebyla, proč jsi mně lásku jen lhala? Jinému v náručí rudé květy vypučí - ty, které´s z mého srdce vzala. Až jednou půjdu věčně spát, v pustě se nechám pochovat, jen rudý mák vlčí cestu ti naznačí, až budeš za mnou se brát...

Na závěr ocitujme ještě část textu melodické serenády L. Pelíška s názvem Zahrej mi, Cikáne, kterou na gramodesky značky Odeon nazpíval velice jímavě Tino Muff: Píseň houslí zní, duše má o štěstí sní - zdá se mi však, darmo že teskní. Toužím býti sám, v nitru svém klidu nemám, vím, že nikdy štěstí nepoznám. Zahrej mi, Cikáne, překrásnou píseň, zahrej mi do ouška, vždyť jsem tak sám - zahrej, ať z duše mé zmizí ta tíseň a já ti milerád předám, co mám - nevím, proč srdce musí lkáti, slyší-li píseň tebe hráti. Zahrej mi, Cikáne, překrásnou píseň a já ti vše, co mám, dám...

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz