číslo 4
vychází 12. 1. 2004

Tipy Čro

Rozhlasová akademie třetího věku

Z přednášky PhDr. Věry Menclové vyjímáme: Budeme-li hledat v odborné literatuře, dovíme se, že povídka je krátký prozaický útvar s jednoduchým příběhem. Útvar proměnlivý do té míry, že dostal v době největšího rozvoje, tj. od 18. století nejrůznější označení - už jen v české tradici je to obraz, obrázek (např. u Máchy a Němcové), skica (např. u Svatopluka Čecha), arabeska (např. u Jana Nerudy) dále črta, perokresba, romaneto (to poprvé u Jakuba Arbesa) a mnoho dalších označení, na která jste jistě sami při četbě narazili. A to nemluvím o novele, s níž má povídka mnoho styčných ploch a s níž bývá často ztotožňována. V naší tradici označujeme prózu středního rozsahu jako novelu, krátkou jako povídku a to nám pro potřeby tohoto literárního cyklu zcela postačí. Mějte jen na paměti, že literatura a její žánry jsou tak proměnlivé, že se - naštěstí - už dávno nedají spoutat nějakými předem danými pravidly a že to nejlepší z literatury, co přežilo všechny nárazy času, vždycky pravidla překračovalo a rozbíjelo.

(df)