Dobové šelakové gramodesky zachytily písničky asi z poloviny českých filmů, které byly v premiéře uvedeny na plátna kin v roce 1934 (celkem jich byly asi tři desítky). I když původní filmové melodie zazněly skoro ve všech z nich, bohužel některé z těch nejzajímavějších ze záhadných důvodů tehdy na gramodesky natočeny nebyly, i když by se z nich nepochybně mohly stát velice populární šlágry.

První filmovou premiérou roku 1934 bylo melodrama Jindra, hraběnka Ostrovínová. Natočeno bylo sice v produkci Lloyd filmu již v roce 1933, ale cenzurou prošlo až v prosinci a kina je uvedla hned v prvním týdnu roku následujícího. Režíroval je Karel Lamač (objevil se také v jedné z hlavních rolí) a ústřední melodii s názvem My nikdy svoji nebudem složil Karel Hašler, který ji v úloze muzikuse Jahody společně s Mariou Tauberovou ve filmu také zazpíval. Na gramodeskách vyšel tento valčík v několika verzích: v podání Tino Muffa ho natočila firma Odeon, pro Ultraphon ho nazpíval R. A. Dvorský se svými Melody Boys a objevil se i na gramodeskách několika dalších firem.

Jen doplňme, že Lamačova zvuková verze Jindry, hraběnky Ostrovínové byla celkově již třetí filmovou adaptací stejnojmenné románové předlohy Ivana Klicpery - dvě předchozí přišly na plátna kin ještě v éře němého filmu.

Dost velkou smůlu mělo další filmové melodrama Diagnosa X. Do českých kin se totiž vinou různých průtahů a potíží (snad i v souvislosti se současně natáčenou německou verzí - ta se jmenovala Um ein bisschen Glück) dostal tento příběh nešťastného manželství známého chirurga až téměř dva roky poté, kdy jej režisér Leo Marten začal natáčet. Do hlavní role byl obsazen zpěvák, režisér, herec a imitátor Josef Rovenský, jeho filmového soka hrál populární tenorista Arno Velecký, v jedné ze svých prvních větších rolí se zde objevila Adina Mandlová, ve filmovém baru tančily Ela Šárková a Jenčíkovy girls a v úloze vrchního vystupoval komik a tenorista starší generace Josef Sládek. Především ale v tomto filmu zazněla scénická hudba a tři písničky z pera mladého a tehdy ještě neznámého Josefa Stelibského: Tango kavalír v podání Arno Veleckého, další dvě melodie - foxtrot Já vím, že smím (aneb Good bye, good bye) a valčík Konvalinky - zazpívala z plátna A. Mandlová, dabovaná neznámou zpěvačkou. V případě Stelibského šlo navíc o vůbec první film s jeho hudbou, který se zachoval (o něco dříve složil hudbu k filmu Vězeň na Bezdězi - jeho kopii ovšem filmové archivy neuchovávají).

Pro příznivce populární hudby a filmů z meziválečného období by tedy tento film mohl být zajímavý hned z několika důvodů - ale mají také smůlu: i když Národní filmový archiv v Praze kopii filmu Diagnosa X vlastní, žádnému zájemci o jeho promítnutí zatím nevyhověl. Dokud tedy nebudeme mít možnost film vidět, ani se nedozvíme, která zpěvačka to tenkrát Adinu Mandlovou vlastně dabovala například ve foxtrotu Good bye s následujícím prvoplánovým textem J. V. Šmejkala: Rozloučení štěstí změní v trosky a sny v dým, já však ve tvou lásku věrnou věřit přec jen smím. Ten kdo se bojí, neobstojí na tom světě sám, láska ryzí nevymizí nikdy, nikdy v duši nám! Osud vrátí vše, co schvátí, štěstí zašlých dnů, usměvavý zas postaví zámky našich snů. Já vím, že spojí s rukou tvojí jednou ruku mou, láska ryzí nevymizí, proto jen: na shledanou! Good bye, good bye, na slib svůj pamatuj, good bye, good bye, hochu můj...

Ještě malý dovětek: německá verze tohoto filmu - stejně jako česká - byla řádně dokončena již na jaře roku 1933 a v září téhož roku dokonce prošla německou cenzurou. Na plátna německých kin se už ale nedostala: Hitlerovu režimu totiž mezitím začal vadit židovský původ některých tvůrců či herců, kteří v německé verzi tohoto filmu účinkovali, a tak jej nepovolil promítat.

Dvě melodie z filmu Diagnosa X zachovala pouze šelaková gramodeska značky Esta s valčíkem Když uvadnou konvalinky, který za doprovodu Lyric Bandu kapelníka Adolfa Schächtera zazpívalo anonymní mužské duo. Foxtrot Já vím, že smím vyšel v podání tohoto orchestru pouze v instrumentální verzí. Oba tyto snímky byly natočené již na jaře roku 1932 - jde tedy o jedny z vůbec prvních gramofonových nahrávek písniček z pera Josefa Stelibského (v následujících patnácti letech jich bylo natočeno několik stovek).

Velký úspěch měla u filmového publika další únorová premiéra roku 1934, komedie režiséra Vl. Slavínského Zlatá Kateřina. Antonie Nedošinská dostala v hlavní roli tohoto příběhu lásky několikrát příležitost se rozeštkat a její filmová dcerka Lída Baarová nakonec přece jen získala srdce a ruku bohatého Čechoameričana Jonna Sama (v podání Otomara Korbeláře). Děj a poslání filmu stručně vystihl titulek jedné dobové kritiky: "Zlatá Kateřina, čili pořád totéž..."

Písničky pro tento film složil Josef Kumok na texty Otakara Hanuše - tango Láska a přátelství v něm zazpíval Vl. Borský a waltz Tys má jediná O. Korbelář za doprovodu dívčího sboru Singing Ladies. První z nich nazpíval na gramodesky značky Ultraphon Jára Pospíšil s orchestrem R. A. Dvorského, pro etiketu Odeon obě nazpíval Tino Muff.

První jarní filmovou premiéru roku 1934 obstaralo další melodrama s idylickým názvem V tom domečku pod Emauzy, natočené v české i německé verzi producentem a režisérem Otto Kanturkem (byl to jeho jediný přínos dějinám československé kinematografie). V tomto kalendářovém příběhu peripetií střídavě šťastné a nešťastné lásky účinkuje na jedné straně prostý lid (většinou v hospodě), na druhé straně pak hraběcí pár a zámecký personál poskytující servis půvabné Adélce, původně schovance hostinského, jinak též nemanželské dceři hraběte a pozdější komtese - atd, atd.

Hudbu k tomuto filmu, za jehož předlohu posloužila rakouská opereta Domeček v Grinzingu, složili E. Maiwald a A. Guttmann, české texty foxtrotu Vzpomínám, Jo, to štěstí si poroučet nedá a waltz-fox V snění už smutno není napsal E. Železný. Všechny tyto melodie vyšly na gramodeskách značky Odeon, a to opět v podání firemního zpěváka Tino Muffa.

U písniček z českých filmů z jara a léta roku 1934 se zastavíme zase za čtyři týdny v dalším pokračování našeho seriálu.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Příště: České nahrávky orchestrů Dola Daubera