Je neděle odpoledne. Pečlivě uhrabanými pískovými cestičkami parku už prošly stovky lidí. Houslistka hrající na jednom z mostků už do pouzdra nasbírala slušnou hromádku drobných. V Lazienkách a zvláště na promenádě kolem rybníka s kapitálními kapry, spoustou kachen a s ostrovním palácem je plno. Je to poznat i podle dlouhého dvojřadu aut zaparkovaných na chodníku před branami do parku, ačkoli tam žádné oficiální parkoviště není.

Lazienki se rozprostírají na 78 hektarech v samém středu Varšavy. Úředníci z předsednictva vlády by si do nich mohli přes ulici odskočit na polední siestu. Do Lazienek se o víkendu sjíždějí Varšavané i ze vzdálených koutů města. Co pro ně znamenají? V procházce jsem na chvíli vyrušil Andrzeje a Danutu Pyzlovi. "Lazienki, to je snad jediná oáza zeleně a klidu uprostřed Varšavy. Bylo tady také sídlo polských králů. Je to část našich dějin. I proto stojí za to sem chodit," doplňuje manžela paní Danuta.

Kdysi byl park daleko za městem a patřil poslednímu polskému králi Stanislawovi Augustovi Poniatowskému. Obora s několika malými paláci, oranžerií a amfiteátrem byla letní královskou rezidencí až do roku 1795, kdy si Rusko, Prusko a Rakousko už dvakrát okleštěné Polsko definitivně rozebraly. Nejvýznamnější stavbou Lazienek je Palác na ostrově. Jeho hlavní místností je koupelna s dřevěným obložením stěn bohatě dekorovaným motivy vody. Koupelna se polsky řekne "lažienka", právě tato královská lázeň dala celému parku okolo jméno. Atmosféra královských dob je tady i dnes trochu cítit. "Lazienki si dodnes udržely své klima, které měly za krále Poniatowského. Jeho duch tady zůstal. Lazienki jsou nasyceny romantismem," říká ředitel komplexu Královských Lazienek profesor Marek Kwiatkowski.

"Celé Lazienky jsou vlastně muzeem pod širým nebem. To znamená, že paláce jsou nejen otevřené veřejnosti, ale že i v samotném parku platí některá pravidla jako v muzejní expozici. Jakmile projdeme branou Lazienek, vstupujeme do muzea. A je jasné, že v takovém objektu se nesmí běhat, dělat hluk, nebo se bavit jako někde na hřišti," vysvětluje ředitel Lazienek, který na dodržování pravidel chování v parku osobně dohlíží. Kdo si chce v Lazienkách rekreačně zaběhat, musí to stihnout do 10 hodin dopoledne. Na kole nebo na kolečkových bruslích se do Lazienek nesmí. V parku je zakázáno sedat nebo lehat si na trávník. Nepřípustné také je, aby se tu někdo, byť třeba na lavičce, opaloval bez trička.

I dnes ještě platí, že se do Lazienek chodí hlavně v neděli po návštěvě kostela a po obědě. To znamená, že většina lidí je tu oblečena poměrně svátečně. Na počátku minulého století se do Lazienek chodilo pouze v gala. Pánové v obleku a dámy v dlouhých šatech s širokými klobouky na hlavách. Ale dnes vám kraťasy a sportovní boty nikdo nevytkne, i když při pohledu kolem sebe se takto oblečený člověk může cítit trochu nesvůj. Zvlášť když se ocitne v růžové zahradě u pomníku Fryderika Chopina, kde se každou letní neděli konají klavírní koncerty.

Opravdu jedinečná atmosféra Lazienek přitahuje tisíce Varšavanů. Povinně také doplňují program turistických výprav. Na rozdíl od zbytku Varšavy totiž park i paláce v Lazienkách přežily 2.světovou válku relativně bez úhony. Jejich atmosférou byl uchvácen Michael Jackson, obdivovaly je Hillary Clintonová nebo Jaquelina Kennedyová. Také je provázel po parku dnešní ředitel Lazienek profesor Marek Kwiatkowski. Nejvíce si ale prý cení častých setkání s dvěma polskými velikány. "Když návštěvníci z parku odejdou, v noci, za soumraku nebo za úsvitu jsou Lazienki bez lidí nejkrásnější. V tu dobu potkávám v aleji ty dva pány. Krále Stanislawa Augusta Poniatowského a Fryderika Chopina. Mluvím s nimi a oni oceňují to, že si Lazienki uchovaly svůj dávný charakter."