Hudební osobnost Adolfa (Dola) Daubera, jehož sto desáté výročí narození si letos připomínáme, je dnes pojmem již jen spíše pro starší generaci a pamětníky. Avšak v dějinách hudby - především v dějinách zábavné hudby - zůstane jeho jméno navždy zapsáno zářným písmem. Tento aranžér a interpret populární hudby, skladatel písniček, operet a filmové hudby, jazzový průkopník, především ale bohem nadaný houslista, prošel během svého relativně krátkého života obdobími slávy i strmých pádů.

Dol Dauber se narodil 27. července 1894 v městě Wijnitz v Bukovině do muzikální rodiny. Řádné hudební studium zajistila mladému a talentovanému hochovi - na housle se učil od svých čtyř let - jeho starší sestra Clara Dauberová, která vedla v blízkém městě Czernowcy dámský salonní orchestr. Vyjednala svému mladšímu bratrovi (Dolfi pocházel ze šesti dětí) audienci u významného houslového virtuose Carla Flesche, který letech 1897-1902 působil na bukurešťské konzervatoři, kam ho pozvala rumunská královna Carmen Sylva. Talent mladého hocha udělal na slavného pedagoga tak velký dojem, že ho přijal jako svého nejmladšího žáka. V té době se také Dolfimu několikrát dostalo cti doprovodit svými houslemi na koncertech u bukurešťského dvora zpěv a klavírní hru muzikální a vzdělané královny. Opět prostřednictvím své sestry Clary se Dolfi v roce 1911 seznámil s jedním z nejproslulejších mistrů slavné české houslové školy Otakarem Ševčíkem, kterému mladého zázračného houslistu doporučil jako žáka právě Carl Flesch. Až do roku 1914 pak Dauber v Brně u Ševčíka studoval houslovou hru.

Zde jen poznamenejme, že již od svých patnácti let byl Dol Dauber též kapelníkem salonního orchestru, s nímž vystupoval v městě Czarnowcy v rodné Bukovině. O něco později jeho osmnáctičlenný orchestr získal trvalé angažmá v mondénní kavárně Metropol ve Lvově. Hraním po kavárnách s vlastním salonním orchestrem si mladý Dauber vydělával peníze na hudební studium.

Po vypuknutí světové války byl Dauber povolán na italskou frontu, kde sloužil jako koncertní mistr a sólista u Vojenského orchestru III. pěšího pluku. Operní skladatel Giacomo Puccini byl Dauberovou virtuosní hrou na housle natolik unesen, že mu věnoval několik listů své opery Manon Lescaut. Z popudu Franze Lehára byl Dauber převelen k nejslavnější vojenské hudbě rakousko-uherské monarchie, proslulé kapele Deutschmeister. Byl to počátek celoživotního přátelství obou těchto muzikantů: Dauber, vnímavý, brilantní a vysoce muzikální, dokázal - podle Lehárova vlastního vyjádření - nedostižným způsobem interpretovat a plnit hudební záměry tohoto mistra stříbrotřpytné operety.

Bezprostředně po skončení války založil Dauber komorní kvarteto, s nímž podnikal turné po zemích střední Evropy. Hudební vkus Evropanů se ale oproti situaci v předválečných letech změnil - salonní smyčcové soubory začaly ve velkých městech vytlačovat první taneční orchestry, Daubera mimoto stále více lákaly moderní rytmy a jazz. K velkému zklamání Ševčíka, s nímž zůstával v úzkém styku, se Dauber rozhodl upsat se plně zábavné hudbě.

S nově sestaveným tanečním orchestrem vystupoval Dauber kromě Vídně i v předních pražských kavárnách a přes léto hostoval v hotelu Knížecí dvůr v Mariánských Lázních. Již tehdy měl ve svém dvanácti- až šestnáctičlenném souboru i hráče na saxofon a banjo a do jeho repertoáru zařazoval četné skladby v rytmu moderních tanců. Zvuk nového orchestru - a především Dauberova nedostižná aranžmá skladeb, které uváděl v nedělních koncertech vyššího populáru - budil všude velký rozruch. Do koncertního programu svého orchestru zařazoval Dauber směsi operetních melodií a šlágrů, zjazzované úpravy skladeb vyššího populáru a hlavně valčíky, jimiž okouzloval celou vídeňskou společnost. Do každého svého koncertu pan kapelník ovšem neopomenul zařadit nejméně jedno sólo pro klasické housle.

Maestro Dauber podnikal se svým orchestrem četné zájezdy do celého světa a získával si mezinárodní proslulost. Kromě skladatelů Emericha Kálmána, Oskara Strause a Roberta Stolze patřily mezi jeho přátele též další vídeňské hudební celebrity, jako například brněnský rodák herec Fritz Grünbaum či komik Armin Berg. Se svým "jazz-symfonickým orchestrem" Dauber také často hostoval ve vídeňském hotelu Bristol a v dalších tamějších módních podnicích Tabarin, Apollo či v legendárním Grabencafé. Dauberův orchestr byl také první, který ve vídeňském spolku "Musikverein" uvedl skladbu George Gershwina Rhapsody in blue. (Pokračování příště)

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz