Neděle 1. 2. 2004 8.04 hod. Český rozhlas 2 - PRAHA
Rrepríza 5. února v 14.30 hodin

Na koni pelášil český pán

Když se psala Léta Páně 1598 v pondělí po provodní neděli, vyjel jsem do města Plzně a přes to město Plzeň jsem pak přijel na Bystřici. A tu jsem podle společného našeho snešení shledal se s urozeným a statečným rytířem panem Heřmanem Černínem z Chudenic, ten čas Jeho Milosti císařské komorníkem, cesty mé věrným spolutovaryšem a pravým Achatem, na mne čekajícím. Nazejtří ráno strojili jsme sobě potřeby a věci na tak dalekou a nebezpečnou cestu. Po obědu vida pan Heřman Černín nemalý počet panstva a rytířstva, příbuzných a nepříbuzných, s námi žehnaní úmysl mající, usmyslel všelijaké kratochvíle, jako jízdu ke kroužku, dav na vybranou jako dar pozlacený koflík.

Poněkud rozmarné loučení dvou mladých rytířů - Heřmana Černína z Chudenic a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, později i na Pecce, autora citovaných vět. Ti dva se chystali věru na dlouhou cestu - do Svaté země. Na přelomu 16. a 17. století panovala móda cestovat. Preferována byla destinace "Jeruzalém a okolí."

Pan Heřman Černín z Chudenic se narodil v roce 1576 v Nedrahovicích na Sedlčansku a byl o dvanáct let mladší než Kryštof Harant. Rod Černínů, jejichž erb se vyznačuje charakteristickými třemi modrými pruhy na jedné polovině štítu coby třemi řekami, je starý, ba jeden z nejstarších v království. Rodina to zprvu movitá nebyla, tatínek bratrů Diviše a Heřmana, rytíř Jan Černín z Chudenic, přehnaným bohatstvím právě neslul, ovšem měl funkci. A kdo to má funkci, ten má moc. A díky ní ovládal celý Vltavský kraj. Byl totiž tamním hejtmanem. Díky tatínkově moci a nejspíš taky protekci sloužil synek Heřman už jako čtrnáctiletý coby panoš u mantovského knížete Gonzagy. V osmnácti se jako mladičký voják dostal do Nizozemí, a posléze pak, čtyři roky nato, se vydal jako pobožný a světa dychtivý muž s Kryštofem Harantem (svým přítelem a rovněž příbuzným) na výpravu do Svaté země. Bylo mu dvaadvacet let.

Za 23 let nato bude stát pan Černín jako staronově jmenovaný staroměstský hejtman na tribuně u Staroměstské radnice v Praze. Před jeho očima popraví kat Mydlář dva muže, které Heřman důvěrně znal. Jedním z nich bude jeho starší bratr Diviš. Jméno druhého? Kryštof Harant. Když budou stínat bratra, Heřman se cudně vzdálí, aby nemusel exekuci přihlížet. Když budou popravovat přítele Haranta, zůstane na svém místě, ani jedno oko nezavře.