 Středa 11. 2. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 21.30
hodin
Rozhlasová akademie třetího věku
Z
přednášky PhDr. Věry Menclové vyjímáme: Rámec Canterburských povídek tvoří
tradiční pouť do Canterbury ke hrobu Tomáše Becketa v tamní katedrále. Pořadí
povídek neznáme, třebaže literární historie rekonstruuje podobu sbírky z více než
90 opisů. Původně Chaucer zamýšlel vytvořit přes sto příběhu, které si měli
poutníci vyprávět. Dokončil jich 24, čtyři nedokončil, ostatně jako většinu
svých děl. Pořadí není důležité. Jasný je princip párování. Za sebou
následují vždy dva příběhy vypravěčů, kteří na sebe nějak útočí a navzájem
se popírají. Poutníci představují celou škálu středoanglické společnosti, ale
především běžné občany, jak se s nimi spisovatel setkával nikoli u dvora, ale ve
svých hospodářských funkcích. Příběhy vypráví například rytíř, student,
kupec, statkář, jeptiška, soukenice, sluha, kolejní správce, lékař, lodník. Hodně
místa je věnováno charakteristice postav; jazyk vypravěčů se liší podle jejich
vzdělání, a objeví se i povídky, které mají charakter poučný, tragický a trochu
tísnivý, ba i moralistní. Ve srovnání s Dekameronem se objevuje také více satiry a
parodie na různé literární klišé. V rozpustilosti a jakési skandálnosti si s
Dekameronem povídky nezadají například ve vyprávění opilého mlynáře nebo
pětkrát vdané soukenice z Bathu.
(df) |
