Tuhle dostal Prokop Holý opušťák z nebeské garnizony. Že prý mají vojáci z Čech odejet bojovat do Afghánistánu. "Prokope," řekl archanděl Gabriel, který dělá náčelníka štábu božích legií, "ty jsi odtamtud a taky jsi byl kdysi v zemi saracénské, zajeď se tam podívat a podej mi hlášení."

I svlékl si Prokop Holý komžičku a nahradil ji těmi směšnými choděcími šaty s úzkými nohavicemi, tvrdým kabátcem a mašlí u krku, které teď v Čechách oblékají. Vypravil se do Prahy a do Prostějova, kde hejtmani cvičili vojsko. Všude si dělal pečlivé poznámky, všude se vyptával, všude se zajímal. Každým dnem však jeho nervozita rostla. V pátek v podvečer navštívil internetovou kavárnu na Novém městě pražském a poslal e-mail:

"Bratře Gabrieli, mám Ti takový pocit, že by nějaká ta malá defenestrace nezaškodila. Nic se tu nezměnilo. Cepníci, pavézníci a kušníci jsou chtiví boje a vítězství, sněm zemský je naopak rozmyslný, plný kupčíků a váhavců.

Kohorta prostějovských dobře jest vycvičena, viděl jsem všechno, jen jízdu mi odmítli ukázat. Vozy mají spolehlivé; i vozové hradby, kolo ke kolu, jsem na cestách viděl. Řemdichy jsem nikde neseznal, avšak hákovnice, bombardy, houfnice a handkanony mají dokonalé. Každý z žoldnéřů pak má píšťalu, z níž může vystřelit několikrát za sebou, aniž by ládoval. Nenosí drátěné klobouky ani šalíře, ale černé čertovské kukly.

Zemský sněm dnes mají Čechové v podhradí. Snaží se ho ovládnout pikarti. Poddanské dávky kárají a dráč chudiny ve sněmu halasnými výkřiky odsuzují. Mají tam jednoho, je křivohúbý jako kdysi Martínek Húska. Ten je vede a je jich čím dál víc. Pikarti jsou proti vyslání zbrojnošů. Kladou handlířské podmínky. Prý není prostějovská kohorta v Baktrii a Sogdianě tak úplně potřebná, a že prý jí nejprve spojenecká císařství mají vyjádřit obdiv a zahrát oslavné fanfáry. Na druhé straně je panská jednota, která hodlá voj sto dvaceti žoldnéřů do dalekých krajů vyslat. S pikarty se pře a hádá a hašteří, ve sněmu to vypadá jako v židovské škole, čímž jeho důstojnost u prostého lidu upadá.

Navštívil jsem taky Lipany. Diviš Bořek z Miletínka byl tenkrát lepší. Porazil nás na hlavu. O čtyři sta padesát let později tam Češi postavili takovou kamennou mohylu. A představ si, bratře Gabrieli, co tam dali napsat: ?Kdož zastavíš se zde, zamysli se, kam vede nesvornost národa.? Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Celí Češi. Hašteřiví, nesvorní a malicherní. Ale hesla tesat do kamene, to umějí. Víš, bratře, mně by nevadilo, kdyby se zemský sněm hádal o kvalitu syrečků nebo vedl spory o tom, z jakého zlata razit mince. Ale ukazovat světu, že nejsme schopni plnit spojenecké závazky bez kušnění je hanba. Jedu zpátky. Čekejte mne v úterý."