Pokud Gérard Philipe svůj boj se životem prohrál v mladém věku, tak boj s časem vyhrává na celé čáře. V Paříži je spousta skvělých výstav, ale zastavíte-li se na té, která je věnována právě tomuto herci, budete muset chvíli počkat, než se dostanete dovnitř. Nejste totiž sami, kdo má nápad podívat se na vše, co připomíná jeho život a práci.

V malém kinosále se můžete podívat na ukázky z jeho filmů a připomenout si i role svůdníků. Ty hrál Philipe vždy dobře. Přesto si ho mnozí z nás asi nejvíce pamatují jako Fanfána Tulipána. "V době natáčení tohoto filmu se zdálo, že všichni jsme posedlí stejnou chutí smát se, skákat a dělat bláznivé věci. Při natáčení jsem měl kolikrát dojem, že mám v hlavě rolničky," vzpomíná slavný herec.

Fotografie z filmů, kostýmy z divadelních her, texty - to vše lze vidět na výstavě, kterou pořádá Knihovna Francoise Mitteranda, a pokud se ze sálu vydáte k Seině, narazíte za chvíli na slavný Louvre. Pokračujete-li pořád dál, dojdete nakonec do míst, kde slavný herec před čtyřiačtyřiceti lety zemřel.

Proč ho Francouzi pořád milují? "Byl hezký, velký a zároveň skromný. Byl si dobře vědom toho, jak vypadá, ale nikdy toho nezneužíval. Pracoval na sobě, svůj vzhled považoval za výhodu, ale ne za všechno," říká jedna z návštěvnic výstavy. "Měl blízko k obyčejným lidem. Byla to výrazná osobnost, znal brzy všechny hvězdy divadla, ale dokázal se bavit se všemi. Uznávali ho odborníci i obyčejní lidé," potvrzuje její slova Michel z Nantes.

I dnes si ve Francii ti, kdo byli tehdy na živu, připomínají, jak se dozvěděli, že Philippe zemřel. "Byla jsem mladou profesorkou v Provence a moje sousedka ke mně přišla a řekla mi, že Gérard Philipe zemřel. Bylo to jako blesk z čistého nebe, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit. Byla to nešťastná doba, protože v tomto období umírali další známí lidé, jako třeba Albert Camus."

Z každého místa se dívá jiný Philipe. Jednou jako Cid, podruhé jako Modigliani z filmu Montparnasse 19. Jindy jako šťastný otec. Můžete ocenit i krásu jeho matky, jejíž maminka byla Češka a narodila se v Praze. A když už vás bolí nohy, nezbývá než se posadit a pustit si ve sluchátkách Malého prince, kterému dal hlas právě Gérard Philipe. Všichni jsou z těchto unikátních vzpomínek nadšeni: "Výstava je moc hezká, najdete tu spoustu fotografií, především černobílých, což pomáhá vytvářet atmosféru doby."

Na nočním stolku Malý princ, na gramofonu deska s oblíbeným Mozartem, kterou si Gérard Philipe pouštěl v posledních hodinách svého života. Jen několik měsíců předtím dokončil v Mexiku film Horečka stoupá v El Pao. Nemohl tušit, že v replice "Osud Ramona Vasceze se naplnil" je vlastně obsaženo všechno.

Gérard Philipe zemřel stejně jako jeho oblíbenec Wolfgang Amadeus Mozart v sedmatřiceti letech. Na konci sálu těsně před východem se s vámi loučí obrovská dvoumetrová fotografie slavného herce. Gérard Philipe na ní stojí ve dveřích a otáčí se. Když se tak dívám na ten obrovský počet návštěvníků, napadá mě, že nikdo nemohl vymyslet lepší symboliku. Herec jakoby na fotce říkal: "Odcházím, ale tak trochu tu pořád zůstávám".