Ve Francii žijící česká spisovatelka a překladatelka Nataša Reimanová (1945) je autorkou tří rozsáhlých prozaických textů - novela Dědeček je z nich nesporně čtenářsky a věřím, že i posluchačsky nejpřístupnější. Opatřili jsme ji (ironicky míněným) podtitulem Utěšený příběh z méně utěšených časů, protože její rodinná kronika zahrnuje v sobě československou generační zkušenost od konce 30. let až po konec tisíciletí tak, jak ji v autorčině fantazii prožívá pražský právník Adolf - Dolfi, jeho vnučka Anna a jejich přátelé a známí. Do příběhu ostatně vstupuje svými komentáři i samotná vypravěčka s takovou vytrvalostí, až se promění v jednu z postav. Časově novela překlenuje neutěšené ničivé časy nacistické okupace, stalinismu i normalizace až k návratu k demokracii; její postavy nemají tedy zrovna snadný život - ani ti, kdo vytrvale setrvávají doma, ani ti, kdo okoušejí (jako Anna a samotná vypravěčka) tíži pařížské emigrace.

Přesto lze Dědečka nazvat příběhem utěšeným. Způsobují to nejen vitální postavy a neméně vitální vypravěčka, ale také záhadné a magické motivy, jimiž Reimanová Dědečka naplnila: Celým příběhem Dědečka prochází tajemná doktorka Nina Válková, s níž až v poslední části svede vítězné střetnutí dědeček Dolfi, vyskytují se v něm motivy tajemných ryb, a vůbec prvky zázračné a pohádkové, vytvářející ze zdánlivě nesouvisejících dějových motivů časové i epické paralely. A nesmíme zapomenout na autorčin vyhraněný smysl pro humor i černou grotesku. To vše pomáhá proměnit neutěšenou realitu českých lidských osudů v Evropě 20. století v ironizující pohádku s dobrým koncem. Vždyť totalitární zlo, které se v této zemi ubytovalo na téměř padesát let, nakonec přece jen padlo, lidské svazky, porušené emigracemi a nepřekročitelností hranic jsou obnoveny, nekonečné sny konečně mohou dojít naplnění. Nebo snad nemohou?

Nataša Reimanová vypráví s vtipem a s jemným ženským přístupem ke světu, s vytříbeným smyslem pro charakteristický detail, přetvářený okamžitě v nevšední metaforu všednosti. Její novela je bohatě prosycená odkazy a parafrázemi nejen české klasické (už samotný název Dědeček!) i triviální literatury, ale také moderní literatury světové. Poučena na Ajárovi stejně jako na Marquezovi, i vlastním osudem česko-francouzského dvojdomoví, vytvořila Nataša Reimannová v Dědečkovi novelu mile hravou a tesknou zároveň. Její vypravěčství se stalo lákavou výzvou rozhlasovou, s níž se interpretačně vyrovnávala v ČRo Brno Zuzana Slavíková v režii Zdeňka Kozáka.