číslo 8
vychází 9. 2. 2004

Tipy Čro

Antonín Dvořák: Tvrdé palice

Po úspěchu premiéry Krále a uhlíře v Prozatímním divadle rozhodl se Antonín Dvořák, že vytvoří další operu. Tentokrát to byly Tvrdé palice na libreto Josefa Štolby, spisovatele, který se proslavil fraškou Krejčí a švec. Když Dvořák libreto obdržel, neměl mnoho chuti k jeho zhudebnění. Zřejmě mu vadila jednoduchá, veseloherní zápletka. Teprve později, patrně povzbuzen úspěchem Smetanovy Prodané nevěsty a Dvou vdov, se pustil do kompozice. Chtěl vytvořit krátkou konverzační operu o jednom dějství ze současného venkovského prostředí. Děj situoval libretista do malého českého městečka. V opeře vystupuje pouze pět postav, k nimž se v závěru přidává sbor. Třebaže Štolbovo libreto není svou kvalitou mimořádné, inspirovalo mladého skladatel ke kompozici svěží a vtipné hudby, která rozhodně stojí za poslech. Zápletka opery je jednoduchá: Lenku a Toníka chtějí dát dohromady jejich rodiče. Přestože mladí lidé cítí k sobě vzájemnou přitažlivost, počnou vzdorovat, protože si nepřejí, aby o jejich budoucím životě rozhodoval někdo jiný. Teprve vyprovokovaná žárlivost je konečně svede dohromady. Dvořákova v pořadí třetí opera (německého Alfreda jsme neuváděli) Tvrdé palice měla premiéru 2. října 1881 v Novém českém divadle. Dirigoval Mořic Anger, režie byla obdobně jako u Smetanovy Čertovy stěny svěřena Františku Hynkovi. Tuto úsměvnou jednoaktovku třiatřicetiletého skladatele jsme zařadili v rámci souborného provedení hudebně dramatických děl Antonína Dvořáka v roce 2004 na stanici Český rozhlas 3 - Vltava. Vybrali jsme digitálně rekonstruovanou nahrávku z roku 1951, na níž se pod taktovkou Františka Dyka podíleli Václav Bednář, Antonín Votava, Ludmila Hanzalíková, Štefa Petrová a Karel Kalaš.

(red)