Neděle 22. 2. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 26. února v 14.30 hodin

On miloval akademii vášnivě a na protivnících mu zcela nezáleželo. Vždy navrchu bylo vroucí přání, aby mohl až do konce svých dní trvati dále v tom staroslavném domě, ve kterém učíval, ve kterém prožíval nejkrásnější léta mužného věku svého.

Takto se rozepsal spisovatel Zikmund Winter ve svém románu Mistr Kampanus o hlavní postavě. Jeho svědectví o tom, proč se rektor Karlova obecného neboli vysokého učení odhodlal po Bílé hoře jako jediný ze všech zdejších mistrů ke konverzi, k návratu do lůna katolické církve, zní dodnes věrohodně. Jan Kampanus Vodňanský se snažil zachránit, co mohl. I když už nic zachránit nešlo.

Přicházím stran zrušené Karlovy akademie! Těmito slovy se obrátil (podle Zikmunda Wintera) rektor Kampanus na českého místodržícího Karla z Lichtenštejna. Zrušené? ptá se Lichtenštejn udiveně. Universitas Carolina není zrušena a nebude nikdy zrušena. To je nějaké nedorozumění. Jeho Milost císařská ráčila mi vzkázati, že nezruší, co veliký jeho předek Karel IV. založil, toť nedorozumění! Moji komisaři přece snad nic takového neřekli, přijali pečeti a klíče. Profesoři jsou propuštěni, ale škola zůstane, nemohu vám, reverendissime, tajiti, že se vynasnažíme, aby Karlova akademie co nejdříve dostala se do rukou katolických, katolickým Čechům ji Karel založil a ne husitům ani kalvínům, kterých za onoho času nebylo na světě! Kampanus se ptá: Připadne tedy jezuitům? A odpověď zní: Není rozhodnuto. Ale není potřebí tajiti před vámi, že patres od svatého Klimenta vaši akademii nechtějí. Možná tedy že povoláme do ní světské profesory, takové, jací tam byli, ale muže spolehlivé, našeho katolického náboženství; rozhodne se to v několika měsících, račtež, reverendissime, do toho času v koleji volně bydleti...

Možná takto Lichtenštejnův rozhovor s Kampanem proběhl. V listopadu roku 1622 byla na panovníkův rozkaz staroslavná Karlova akademie předána jezuitům. Rozhodnutí o tom padlo už v únoru na zasedání tajné císařské rady v uherské Šoproni. V koleji zůstali pouze čtyři karolinští profesoři. O tom, že nejstarší středoevropské obecné učení bude napříště katolické, nemohlo být pochyb. Kampanus přežil odevzdání univerzity o pouhý měsíc. Zemřel v prosinci 1622.