Letošek je v České republice posledním rokem povinné základní vojenské služby. Nejsem schopen odhadnout, jaké to bude mít následky. Že by nastal konec chlapů? Říkalo se přece tradičně, že "vojna z tebe udělá chlapa".

Stejně tak jsem v dětství a v mládí slýchával od tatínka: "Počkej na vojně, tam tě naučí!" Dodnes přesně nevím, jak to otec myslel, a proč mi jako budoucímu vysokoškolákovi nikdy neříkal: "Počkej na Karlově univerzitě, tam tě naučí!"

Rozličné zážitky z vojenského prostředí se staly součástí vzpomínek a hospodských vyprávění. Ani držitelé modrých knížek nepřišli zkrátka. Odhlédnu-li od lidí, kteří ji získali skutečně ze zdravotních důvodů, pak nemalá část se k ní dopracovala prostřednictvím různých fint. A tak i jejich historky o tom, jak tu modrou knížku získali, jsou vlastně vojenské.

Je možné, že letošní branci pokládají za smůlu, že jsou posledními v nekonečné řadě odvedenců. Chtěl bych je uklidnit a vybídnout k tomu, aby se na tuto skutečnost podívali z té lepší stránky. Je to poslední příležitost k tomu, aby někdo zažil na vlastní kůži námět na umělecké dílo, které by po svém a dobově navazovalo na slavnou a vděčnou tvorbu z této oblasti. Stačí připomenout tituly jako Osudy dobrého vojáka Švejka, Tankový prapor, Kdyby tisíc klarinetů, případně Švandrlíkovi Černí baroni, kteří jsou právě terazky vysíláni v podobě televizního seriálu.

Letošním "posledním vojákům" nehrozí, že po ukončení bažantského období v závěru roku se promění v nabubřelé mazáky, kteří budou šikanovat bažanty budoucí. Žádní budoucí bažanti už totiž nebudou!

Slovo bažant a další alternativní vojenské výrazy pro nové vojáky základní služby zůstanou v budoucnu nejspíš už jen v literatuře. Případně v jazykovědně zaměřených dílech, jako je například Šmírbuch jazyka českého sestavený Patrikem Ouředníkem. V tomto slovníku nekonvenční češtiny jsou vedle výrazu bažant uvedeny i další výrazy ve stejném významu. Například: holub, drozd, zajíc, frantik, bohoušek, brkáč, šušeň, zobák, buben, pták, ucho, uchál, špenát, vrabec, lemoun.

Nevylučuji, že v zájmu historické paměti bude někde vytvořen skanzen připomínající povinnou základní vojenskou službu s celou její subkulturou. Byly by tam ešusy, palandy, noční stolky, krém na boty a taky kýble a košťata na uklizení rajónů.

Kromě exponátů trojrozměrných by ve skanzenu byly i dokumenty listinné, umístěné (jak jinak) na nástěnkách. Byly by tam ukázky vojenských řádů. Úryvky z textů vojenských písní umělých i folklorních. Dobové politické dokumenty týkající se základní služby. Anekdoty na téma vojenská zeleň. Vyjádření právníka k zapeklité otázce, jak je to s platností vojenské přísahy, která byla složena režimu, který už neexistuje. A taky by na té nástěnce mohlo být několik milostných dopisů z vojny, ovšemže dopisů už promlčených.

Vznik pamětního skanzenu by měl hodnotu navýsost historickou, jak by ne, když vojenskou povinnost zavedl císař Josef II. už v roce 1781. A byla to služba nejednou hodně dlouhá - někdy osmiletá, jindy dokonce doživotní.

Končí-li letoškem povinná vojna, je to přelom dějinný. Průzkum veřejného mínění zaznamenal, že je to změna všeobecně vítaná, i když s ní souvisejí také problémy. Jaké? Nejde jen o změny při zajištění v obranyschopnosti země, nýbrž i o souvislosti ryze civilní. Rušení posádek v některých městech bude v dotyčném regionu znamenat úbytek pracovních příležitostí spojených s přítomností armády ve městě. Další příklad: očekávaný konec "civilkářů" bude znát ve zdravotních a sociálních službách. Újmu utrpí i místa s textilními továrnami a dívčími internáty, neboť tam představovala přítomnost armády kýženou pohlavní vyváženost - tamní párování bylo zcela jiné povahy než tzv. párování v poslanecké sněmovně.

Buď jak buď, je to změna, o níž se minulým generacím ani nesnilo. A když se jim snilo, tak jen ve formě nadsázky. Posluchač pan Jan Kout z Mladé Boleslavi mi napsal, že přibližně před deseti lety vznikl v rámci lidové tvořivosti zábavný "Organizační návrh na zlepšení uspořádání vojenské služby". Přiložil mi jednu xeroxovou kopii.

Tehdejší svérázný návrh vycházel ze skutečnosti, že mladí lidé přistupují k výkonu vojenské služby v drtivé většině neradi a zarostlí. Měli by je tedy nahradit důchodci. Návrh uvádí, že pro seniory by to mohla být vítaná změna, příležitost k uplatnění a navíc by narukovali ostříhaní; někteří dokonce bez jediného vlásku. Dále bylo v návrhu uvedeno, že lidé v letech už mají zkušenosti ze svých povolání, takže například dlaždiči by mohli být u útvaru rovnou zařazeni jako kladeči min.

I tento zmíněný humorný text už bude patřit minulosti: mohl by být pietně založen do knihovny v onom případném skanzenu. Spolu s dalšími připomínkami dlouhé éry povinné základní vojenské služby, k níž patřila i věta "S vojákem netančím". Až budou ve zbrani jen profesionální vojáci se slušným příjmem a s neškrábavými uniformami, budou ještě lidé vědět, proč dívky na zábavě kdysi říkaly tu odmítavou větu?

Vstoupili jsme do posledního roku, kdy se stříhá metr. Letos bude den po dni stříhán nejen jednotlivými vojáky, nýbrž obrazně řečeno i celou republikou, neboť jde o konec základní vojenské povinnosti jako takové.