I když na jaře a v létě roku 1934 mělo premiéru několik filmových komedií, v nichž zazněla v podání oblíbených herců celá řada písniček z pera populárních autorů, na gramodesky jich bylo natočeno jen velice málo. Překvapuje to hlavně v případě hudebních komedií Anita v ráji, Z bláta do louže, Žena, která ví, co chce nebo Exekutor v kabaretu - gramodesky s písničkami v "autorském" podání například Trudy Grosslichtové, Míly Svobody, Marie Grossové, Fandy Mrázka či Járy Kohouta by byly jistě potěšily mnoho příznivců těchto umělců a umělkyň, jejichž herecké výkony přicházely do pražských divadel a kin po celé republice ocenit davy diváků. Ani z dalších filmů Život vojenský, život veselý, Pán na roztrhání a Pokušení paní Antonie, které měly premiéru v létě roku 1934, nebyly na gramodesky natočené žádné písničky.

Ze sedmi českých filmů uvedených v premiéře od března do konce srpna, v nichž zazněly téměř tři desítky písniček, zachovaly gramodesky jen jedinou melodii z filmu Za řádovými dveřmi - bylo jí tango Josefa Stelibského na slova Karla Růžičky Nikdo se neptá, co srdce šeptá. Na gramodesky značky Ultraphon ho nazpívali R. A. Dvorský s Járou Pospíšilem a dívčím Bajo-triem, v další verzi toto tango vydala ještě firma Columbia se zpěvem Karla Škody provázeného Novým tanečním orchestrem kapelníka T. A. Tichého. Druhá melodie z tohoto filmu, Donjuanská píseň, na gramodesky natočena nebyla.

Veselohra režiséra Svatopluka Innemanna Tři kroky od těla přišla do kin v posledním srpnovém týdnu, stejně jako další veselohra režiséra Miroslava Cikána Hrdinný kapitán Korkorán. K prvnímu z těchto dvou filmů složil hudbu Jára Beneš a dvě jeho melodie - Vaše oči v srdci mám a Námořnická píseň - otextovali Karel Tobis a Jarka Mottl. Na gramodesky značky Columbia nazpíval druhou z nich pod názvem Marietta opět Karel Škoda za doprovodu orchestru F. A. Tichého (ve filmu ji v krčmě zpíval Jára Kohout coby námořník).

Film Hrdinný kapitán Korkorán vznikl podle námětu E. A. Longena a obě písničky J. Dobeše na text J. Mottla v něm zazpíval představitel hlavní role Vlasta Burian - příznivci starých filmů tuto veselohru nepochybně znají z jejího opakovaného uvádění v televizi. Drážky gramodesek zachytily pouze jednu písničku, která v tomto filmu zazněla: pochod Když jsem sloužil u maríny nazpívali pro etiketu HMV za doprovodu orchestru F. A. Tichého J. Vraný a J. Prošek.

Velkou kulturní událostí slibovalo být melodrama Hudba srdcí. Do hlavní role slavného operního tenoristy obsadil režisér Svatopluk Innemann sólistu opery Národního divadla v Bratislavě Štefana Hozu a ve filmu byly použity úryvky z děl H. Wienawskeho, J. S. Bacha a L. van Beethovena, které nahráli Alfred Holeček, Bedřiška Seidlová a Česká filharmonie. Čtyři původní písničky pro tento film složil Josef Kumok, otextoval Otakar Hanuš a dvě z nich natočil na gramodesky značky Odeon Tino Muff (vystupoval v tomto filmu v roli zpěváka): tklivou serenádu Lásko má (...jen o tobě sním, proč necítím ústa tvá, jak tiskneš mne k nim - jen tebe v srdci skrývám, jak bohyni tě vzývám, ty vášnivá, krásná, proč necháš mne lkát? Ó, kouzelná krásko, proč pohrdáš mnou, proč nechceš být mou? Vznešená princezno má, jen mou chtěj se stát, pak poznáš v mém náručí, jak mám tě rád...) a tango Snad i pro nás slunce zasvítí (...a snad i zbude kousek místa pro nás na zemi, pod rozkvetlými větvemi - a naděje. Proč právě nám se stále slunce skrývá za mrakem, za tmavým oblakem - a nechce hřát, se smát a teplo dát. Však snad i pro nás jedenkráte slunce zasvítí a krásnou cestu do žití nám bude přát...).

Protože pracovní název tohoto filmu zněl Kdo nám rozumí, zeptejme se při pohledu na titulky některých dobových filmových kritik, kdo - a zda vůbec někdo - tvůrcům tohoto filmového melodramatu rozuměl. Citujeme tedy: Směj se paňáco - Panika na koncertě České filharmonie - Opět z bláta do louže - Hudba srdcí zalkala - První česko-slovenský film - Opět jen český film...

Na závěr jen uveďme, že exteriéry tohoto filmu byly natáčené v Písku, kde se také konala jeho slavnostní předpremiéra o celý týden dříve než v Praze. Při četbě novinových titulků "Velká událost v Písku: Světová premiéra českého filmu" by Jára Cimrman nutně musel konstatovat, že světovou proslulost tento film získal hlavně v Písku...

Ale zpátky k dalším dvěma premiérám filmového podzimu roku 1934. Rodinnou komedii Poslední muž natočil režisér Martin Frič podle stejnojmenné divadelní hry F. X. Svobody a do hlavní role despotického profesora obsadil populárního Hugo Haase. Karel Hašler s Milošem Smatkem pro tento film složili písničku Jednou jen je člověk mlád, která vyšla pouze na gramodesce značky HMV v podání J. Proška a J. Vraného.

Hudební komedii Na Svatém Kopečku, která přišla do kin koncem října, natočil režisér Miroslav Cikán podle stejnojmenné úspěšné operetní předlohy. Na scénáři spolupracovali V. Wasserman, J. Mottl a K. Melíšek, hudbu složil V. A. Vipler a v hlavních rolích se vedle Jaroslava Vojty objevily Marie Grossová a Jiřina Steimarová. Svou snad vůbec největší hereckou příležitost dostal v tomto nenáročném dílku zasazeném do moravského Slovácka Valentin Šindler v úloze (jak jinak) strýčka Matěje Křópala z Břochovan - dokonce si zde zazpíval písničku s názvem Me Hanáci, me sme chlapci. Několik písniček zde zpívá i okrojované Bajo-trio a v hotelových scénách vystupují Oldřich Kovář a Setleři.

Gramodesky zachovaly několik melodií, které zazněly v operetní verzi této komedie (premiéru v nuselském "Tyláčku" měla v prosinci roku 1933), a pokud snad některé gramofonové společnosti zaspaly, probudil je o něco později úspěch filmu a pospíšily si natočit je také - mohly navíc etikety svých gramodesek opatřit aktualizovaným údajem "píseň z operety a zvukového filmu". Tango Panenko Svatokopecká (...ty to víš, jak s láskou mnohá srdéčka mají kříž - panenko Svatokopecká, smím se tě ptát, zda-li ten, na koho myslím, má mne též rád? Panenko Svatokopecká, slyš můj hlas, vždyť láska lidská je hezká, pros za nás! Na líčku úsměv vykouzlíš, kapličku v srdci vysloužíš - panenko, oroduj za nás...) nazpívali na gramodesky značky Parlophon Tino Muff a Vašek Zeman (neboli Symfonic-duo) a na značku Esta sopranistka s nepravděpodobným jménem M. Boušeová-Piskáčková provázená anonymním mužským tenorem. Sousedská s názvem Na Svatém Kopečku cestičky jsou vyšla na gramodeskách značek Parlophon (Symfonic-duo) a Artona (Vašek Zeman a Jindřich Mlejnek), na značku Esta pak bylo natočeno v podání dlouholetého člena předních pražských operetních scén V. Normana ještě tango Do ouška píseň ti zazpívám. Všechny tyto písničky z operety a filmu Na Svatém Kopečku otextovali J. Balda a R. Nižkovský.

Čeká na nás ještě několik zajímavých podzimních filmových premiér roku 1934, u kterých se zastavíme zase koncem příštího měsíce.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Příště: Hvězda populáru Oldřich Kovář