číslo 9
vychází 16. 2. 2004

Tipy Čro

Rozhlasová akademie třetího věku

Z přednášky PhDr. Věry Menclové vyjímáme: Karel Čapek začal psát krátké prózy s bratrem Josefem; během první světové války vytvořil samostatně dvě významné sbírky Boží muka a Trapné povídky. Obě sbírky přinášely otázky, jež Čapka zajímaly a také trápily až do konce jeho dnů. Jak dalece zná člověk toho druhého, byť žije vedle něho, jak je to s Boží existencí, prozřetelností, smyslem života? Jsou věci lidským rozumem nepostižitelné... Slavná povídka Šlépěj z Božích muk je obrazem takového tázání. A Trapné povídky jakoby všechna tázání přenášely do konkrétních lidských situací. Vy, kdo jste milovníci Zahradníkova roku, cestopisů nebo Povídek z jedné a druhé kapsy, přečtěte si alespoň povídku Tribunál, opět vyvolanou válečnou atmosférou. A uvidíte Čapka úzkostného, zoufalého; v textu je nejistota, ztráta půdy pod nohama a hledání. Čapek o těchto povídkách později řekl, že napsal konverzi k soucitu a důkaz, jak těžko je člověka soudit. Autor drásavých Trapných povídek hlavní téma neopustil, ale převedl je do roviny každodennosti. Co jiného než hledání charakteru člověka a jeho podstaty jsou zdánlivě poklidné, humorné a vypointované detektivní Povídky z jedné a druhé kapsy, vydané skoro o deset let později. Spisovatel už neformuluje otázky metafyzického charakteru. Povídkou nazvanou Šlépěje, navazující na slavnou Šlépěj z Božích muk, jakoby překonává onu úzkost, ale tázání po charakteru člověka, jeho svědomí či hodnotě lidské spravedlnosti zůstává. Jistě, tázání je oděno do paradoxu, vtipu, ale trvá.

(df)