Neděle 29. 2. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 4. března v 14.30 hodin

Titulek jsem si vypůjčili z půvabné lidové písničky. Zbytek textu bychom však museli vyměnit, protože Valaši, o které nám jde, nenesli za časů, do kterých se hodláme vydat, ani jíšku, ani čerta v míšku, ani cibulu. To, co nosili, bylo násilí. V těch krutých dobách třicetileté války se nic jiného nenosilo.

Na Moravě obyvatelé panství vsetínského a po těch horách (Valaši se jmenují) až posavad tak se zbraněmi hájili, že ani k odpadlství přivedeni, ani zbrojně přemoženi nejsou, ačkoli se o to několikrát i Němci a Valaši i polští kozáci, skrze úzké v těch horách těsniny na zhoubu jich vpadajíce, pokoušeli.

Tak to napsal Jan Amos Komenský v Těžkých protivenstvích církve české. Valašských povstání proti Habsburkům po Bílé hoře byla celá řada. Začala brzy po té nešťastné bitvě, a uhasit se je podařilo teprve roku 1644. Čtyřiadvacet let skoro nepřetržitě rozhořeného odporu.

Valaši se k nám dostali z Balkánu. Pastýřští Valaši žili kočovným nebo polokočovným životem v horských oblastech celého Balkánu a později, když překročili Dunaj, šířili se i v horských oblastech Karpat. Usazovali se v horských vsích a v letních měsících pásli svůj dobytek i na dost vzdálených pastvinách u jednoduchých salaší. O obdělávání půdy neměli valného zájmu. Centrum valašské pastevecké oblasti se omezovalo na horské části panství hukvaldského, valašskomeziříčského, vsetínského, brumovského, lukovského, vizovického a zlínského. K nim se počítají ještě panství luhačovické, vlachovické a další.

Valaši-pastevci se řídili svým vlastním právem. Zejména v případě hukvaldského panství šlo nepochybně o lid, který nebyl poddán žádné vrchnosti, ale uzavíral s ní svobodně smlouvy o pronájmu horských pastvin a nebyl k vlastníku půdy vázán žádnými poddanskými povinnostmi mimo ty, které sám dobrovolně přijal.

Tito Valaši se někdy po bitvě na Bílé hoře vzbouřili. Proč? Svržená vrchnost byla uvedena zpátky na hrad Lukov. Ten jí sice patřil, ale Valaši povstali ze strachu, že se staronový pán bude mstít, protože podporovali stavovské rebely. Proto začali opouštět horské vsi a zahájili útoky na statky šlechticů, kteří zůstali věrní císaři.

2. prosince Valaši vpadli do zámku Lukov a mnoho vojáků pobili. 5. ledna 1621 vpadli do Malenovic vsetínští Valaši, pobili vojáky. 8. ledna zas vpadli do Vizovic, nabrali tam mnoho stříbra a peněz. 12. ledna vpadli zas do Zlína a na Lukov. I tam všudy nabrali mnoho. Potom chodili, kde mohli, císařské vojáky bili a mordovali...

Kronikář Ondřej Sivý, měšťan z Valašského Meziříčí a autor záznamu, byl buďto vůči rebelujícím Valachům zaujatý, anebo je neoddiskutovatelná pravda, že Valaši opravdu mordovali a rabovali. Ve skutečnosti platilo oboje.