číslo 11
vychází 1. 3. 2004

Tipy
Českého rozhlasu

Raný vídeňský klasicismus

Vídeň se stala evropským hudebním centrem zhruba od 17. století. Prvního většího vlivu a významu pro evropské dějiny hudby však zaznamenala ve století osmnáctém, což nám dokládá i fakt, že skladatelé, kteří působili v tomto století ve Vídni, bývají souhrnně označováni jako vídeňská škola. Tato "škola", která se zformovala v 1. polovině 18. století, představuje okruh skladatelů, kteří tvořili svá díla v duchu nového, od barokního patosu oproštěného umění. Tak jako tomu bylo v Mannheimu nebo Berlíně, i ve Vídni skladatelé utvářeli hudební styl, který byl po Beethovenově smrti označen jako klasicismus. Epochu klasicismu máme většinou spojenu s jejími třemi vrcholnými představiteli, kam vedle Beethovena, řadíme ještě Haydna s Mozartem. Tito vrcholní představitelé vídeňského klasicismu však měli své předchůdce, bez nichž by díla tří klasiků nemohla nikdy vzniknout. Raný klasicismus bývá pojmenováván více názvy. Můžeme se setkat s označením galantní sloh, citový sloh nebo rokoko, všechny však označují v podstatě totéž, totiž přechod nebo mezifázi mezi dvěma epochami, pro které se i v hudbě, po vzoru jiných umění, vžilo označení baroko a klasicismus. Raná vídeňská škola je skvělým reprezentantem raně klasicistní hudby, kdy docházelo k přetváření starých barokních forem i k utváření zcela nových. Georg Christoph Wagenseil, Mathias Georg Monn nebo Johann Albrechtsberger patří k autorům, kteří působili na vídeňském dvoře a přímo ovlivňovali tamní hudební život. K nim se řadí skladatelé, jako například Karl Ditters z Dittersdorfu nebo Anton Zimmermann, kteří sice působili jinde po Evropě, měli však s Vídní úzké kontakty a jejich skladby zde byly hrány i vydávány tiskem.

(rš)