Neděle 14. 3. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Rrepríza 18. března v 14.30 hodin

Pro Jana Amose Komenského to byl uzlový okamžik. Proto také nazval svůj tehdy vytištěný spisek slovy Lesnae excidium, což česky znamená Zkáza Lešna.

27. dubna roku 1656 položilo se kolem Lešna táborem deset tisíc partyzánů. Místodržitel ve městě von Schichtling prohlásil veřejně: Obyvatelé se nemají čeho bát, hradby jsou pevné, švédská posádka spolu s domácími obránci město uhájí! Setrvám s Lešenskými do posledního muže! A skutečně to vypadalo, že se štěstí přiklání na stranu obležených. Partyzánské oddíly se najednou začaly stahovat do nedalekých lesů, jako by nepřítel uznal, že by si o lešenské opevnění zbytečně vylámal zuby. Velitel Schichtling sice radil k opatrnosti, své vojáky do žádné akce neposlal, zato se na ni vydali ozbrojení měšťané. Vyrazili z bran a vpadli ustupujícím do zad. Vyřítili se s nadšenou jistotou - a vrátila se jich sotva polovička. Byla to léčka. Téhož večera navštívil velitel Schichtling Komenského, zda by se prý raději nerozhodl odejít z Lešna. Možná je to poslední příležitost. Všichni vědí, že se přátelil se Švédy a že napsal oslavnou řeč na jejich krále. A vůbec - nestačí, že je nekatolickým knězem? Komenský si před těmito argumenty zacpával uši.

Té noci Schichtling zmizel i s ozbrojeným doprovodem. Jakmile se zpráva rozlétla městem, vyvolala všeobecné zděšení, dočítáme se v knize Miloše Václava Kratochvíla o Janu Amosu Komenském. Kdejaký kůň či vozík, tažný či jízdní kůň byli naloženi zavazadly, truhlicemi, vaky a pytli. Nastal překotný útěk z Lešna, především bohatých měšťanů.

V sobotu 29. dubna vyšli partyzáni z lesů, v stěsnaných proudech prošli branami a po malých skupinách se rozešli ulicemi a v ulicích po domech. Bez vysvětlení, mlčky a sveřepě a s vášní vylamovali vrata domů a dveře příbytků, závory komor a zámky truhel, pracovali jako v nějakém přísně uloženém úkolu zkázy, pracovali sekerami, meči, prsty, tisknoucími hrdla, vlamovali se, loupili, drancovali, znásilňovali, zabíjeli. Krvácející mrtvoly značkovaly místa, kde byl život zastižen smrtí.

Ještě včera mohl mít Komenský vůz a dva koně. Dnes zachraňoval holé životy a to, co unesou lidské ruce. Co vzít s sebou? To, co bude nejnutnější pro nejbližší dny: teplé šatstvo, několik přikrývek... A jeho spisy! Jeho knihovna! Čtyřiašedesátiletý muž rychle vykopal motykou díru v podlaze komory. Do kusu plátna zabalil svazky papírů i jednotlivé listy. To, co mu náhoda podstrčí pod ruku, pak to narychlo zaháže hlínou, prkna položí na zem bez přibíjení a zatíží je aspoň truhlicí, na zahlazení stop není čas. Tentýž večer se Komenský zastaví tři míle od Lešna v řídkém háječku. Ten skryje malý houfek rodiny, shluklé kolem muže. Ještě naposled se ohlédnou. Tam v dálce hoří Lešno. Město, kde Komenský prožil celkem 28 let svého života...