Ze známé herecké rodiny pocházel kabaretní umělec Adolf Marek (1880-1937). V populární hře Otto Fastra Princ z pohádky zpíval tento "oblíbený člen Pištěkova divadla na Král. Vinohradech" kuplet s názvem Kšeft je velká věc, kde zaznívala také následující slova: Pan Kohn, ach, to jsem já, mne každý všude zná, já nehandluju s kůžemi, já dělám jenom v umění, ať nikdo tedy nelení kšeft podporovat vznešený! Každému místo opatřím a jaké gáže - dobře vím: ať je to tisíc nebo sto, já mám své jisté procento. Tu přišel kamarád, svou dceru chtěl mi dát. Ošklivá byla jako noc, však prachů měla tuze moc. Když jsem to rozpočet, tak jsem si ji vzal hned!

Ještě dodejme, že bratr Adolfa Marka Vladimír (*1882) zahynul v roce 1932 přejet parním válcem při natáčení filmu Pudr a benzin a jeho sestra Polyxena (*1891) se provdala za kabaretiéra a malíře E. A. Longena.

Za snad nejznámějšího židovského komika platil od konce devatenáctého století Alfréd Bedřich Kohn (1854-1917), po němž zůstaly nahrávky několika málo kupletů (Parodie na čupr děvu, Měsíc a já) na gramodeskách značek Odeon a GCR. V roce 1908 si Kohn otevřel v hotelu De Paris proslulý kabaret Bataclan, o kterém se ještě v roce 1924 zmiňuje "shimmy-píseň" Ferryho Kováříka s názvem Sapristi! Tu žábu musím mít! Její text popisuje vcelku tuctový příběh lehkou děvou okradeného záletníka jménem "Fritz Khóhn, starý seladon". Ten ...když kráčel ulicí, spatřil náhle půvabnou vilnou dívčici. Srdce mu hned začlo tlouct' jak mladému muži, roztoužením dostával na se husí kůži. Ona se naň usmála, Khón byl ve varu, vytáh' z kapsy portmoné, zval ji do baru. Z baru šli hned o dům dál v malý Bataclán, tančit shimmy, jávu, jazz a divý kankán... V dalších slokách náš Fritz odvedl děvu na hotel, a když pak zmožen usnul, děva ho okradla a zanechala s chmurnou vyhlídkou, tvořící neveselou pointu celého příběhu: Sapristi! Ta žába už je pryč, prachy též, jen od domu mám klíč. K Sáře mé mně nezbývá než jít, z nouze - brrr! - s ní lásky noc prožít.

Další známou postavou kabaretních podniků na počátku dvacátého století byl židovský komik a zpěvák Artur Poprovský (1885-1923). Vyprávěl anekdoty v pražské židovské hantýrce a účinkoval též jako hypnotizér. Vystupoval v mnoha kabaretech, naposledy ještě v roce 1923 v pražském Rokoku. Jednu z jeho anekdot natočil na gramodesku komik Ludvík Ratolístka - jmenuje se Proměnění Itzi Kohna a zní následovně: Kolem restaurace, kde sedí Itzig s Moritzem, jede pohřeb. Všichni pláčí, jen vdova se potutelně usmívá. Ptá se Moritz, co se s ním stane po smrti: Když umřeš, - povídá mu Itzig dojemně, - nüh, potom pochovaj tě také do země. - Nüh, a potom? - V krátké době vzroste tráva z tebe v hrobě. - Nüh, a potom? - Pak tě spase kráva v jeden ráz. A ta kráva tě ztratí zase, já to uzřím v slunka jase, řeknu: Moritz, né, ty jsi se změnil za ten čas, cha, cha, cha, změnil za ten čas.

Dalším tématem posměchu autorů různých židovských kupletů byla zanedbaná osobní hygiena. Například "veselé duetto pro pány" s názvem Páni Pici - obchodníci pojednává tento námět formou rozhovoru pana Arona Picka (obchod marmeládou) s Nathanem Pickem (obchod s peřím): Bude nová daň. - Daj pokoj! Jaká? - Bude, ale jen pro Israelity. To maj tak: kerej žid se meje víckrát než jednou měsíčně, bude platit daň z přepychu. - Zaplať Pánbů, to já budu ještě něco dobírat od státu! - Poslouchaj, Nathan, co jsem jim včera říkal skrz ty fusekle. Že voni si nekoupili ty nový fusekle? - Jak je Bůh nade mnou, koupil, tak koupil! - To můžou povídat někomu jinýmu. Já cejtím, že si je nekoupili! - (Nathan vztekle) Voni by i žida dožrali. Kouknou (vytáhne z kapsy balíček), tadyhle mám přece ty starý fusekle! - (Aron se chytí na nos) Fujtajksl! Proto já je pořád cejtil.

Kuplety s narážkami na obchodní manýry židovských obchodníků vycházely až překvapivě často také z prostředí kabaretu Červená sedma. Mezi jejich autory či interprety patřili Ivo Rubin, František Hvížďálek či šansoniérka Lída Pírková-Theimerová. Ta měla ve svém repertoáru například kuplet Úpadek firmy Sigmund Löwy. Majitel této firmy (...to byl Israele syn a krám byl samozřejmě výčep lihovin...) vylákal děvu k milostným hrátkám na zahradu (na jablka) a protihodnotou nabídl jejímu chlapci bezplatnou konzumaci alkoholu. Protože chlapec dal nakonec alkoholu trvalou přednost, děva si opatřila nového mládence, ale i s tím to dopadlo stejně. A výsledek: Ten případ končí smutně velice, neb zdarma pili všichni hoši z vesnice - a když bylo i na zahrádce po jabkách, firma Sigmund Löwy udělala krach!

Kabaretiér Ivo Rubin zase popisoval ve svém kupletu Kommi Fritz příběh přitroublého příručího, kterého učí lakotný majitel obchodu jménem Artur Pereles (...ač na prachy je lakomý, má přece v krámě dva kommi - ten jeden prý je chytrý a ten druhý pitomý...), kterak správně odpovídat zákazníkovi v případě, že požadovaný artikl zrovna není na skladě: Entschuldigen sie, odpustějí, koupěj to jinde ve městě, nám tohle zboží právě došlo a jiné už je na cestě, mám tady ale od toho druhu jiné, a to by šlo také k duhu. Wenn es möglich, nebo kdyby koupili třeba jiný ryby, jsem obchodník a třeba žid, jsem ochoten vám posloužit, jen si ráčej, ohne Weiters poručit. Když pak přijde zákazník pro toaletní papír, příručí odříká naučenou formuli a dodá: Koupějí si jiný papír, Glaspapíer oder Schmiergelpapier, jsem obchodník a třeba žid...

K námětu peněžní reformy po vzniku ČSR přispěla Červená sedma šansonem popisujícím Jak pan Pick "vyzrál" na kolkování bankovek: vzhledem k tomu, že ...u firmy Jacob Pick und Sohn je po korunách velký shon, jí radost dělat začíná reforma pana Rašína. "Padesát procent bankovek se těžko ztrácí," pan Pick řek, však v tom už nápad hlavou kmit: "Což velké v drobné rozměnit?" Pan Pick je vždycky činu muž - tisícky z kasy bere už, je kožený vak plný hned, vzal příručního trochu bled. "Po známých jděte, přátelích, půl procenta sám máte z nich, když směníte je v drobné!" Ten kožený vak pod paží, šel příručí hned na nádraží a ku pokladně v domnění, že tisícovky promění. Však zvenčí náhle vlak tu písk a příručí vak pevně stisk, pak váhal chvilku: "Pane Pick, za tisícovky vzdávám dík!" Po kontoáru sem a tam pan Pick teď chodí zadumán a chápati už začíná reformu pana Rašína. A čítá percent padesát, že nechtělo se dřív mu dát - a takhle ztratil najisto percent najednou celých sto!

(Dokončení příště)

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz