Pondělí 15. 3. 2004 ČT 2 - 21.20 hodin

Úterý 16. 3. 2004 PRIMA - 21.50

Režie Jeremy Jameson. Hrají Richard Crenna, Elizabeth Ashleyová, David Dukes, Joanna Milesová, Lloyd Bochner, William Bogert, Nicolas Coster, Diana Douglasová a další.

Středa 17. 3. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Čtvrtek 18. 3. 2004 ČT 1 - 16.35 hodin

Cyklus se věnuje dětem z Evropy, Afriky, Asie a Jižní i Severní Ameriky. Pozornějšímu divákovi jistě neunikne, že zde nejsou zastoupeny děti z východní Evropy - ostatně z bývalého východního bloku zde najdeme jen exotické země jako Kazachstán či Gruzii.

Klíč je pro všechny epizody stejný: strávíme jeden den se školákem či školačkou a je na nich, kam nás zavedou a co z tajů své kuchyně a místních zvyků nám ukáží. Jen tu a tam je rozpoznatelná touha rodičů po "vylepšování": v kazašské epizodě sledujeme opulentní snídani včetně kaviáru a klobás (to vše v perfektně uklizeném a vyzdobeném obýváku), v jiných dílech je zase patrná snaha zviditelnit vlastní podnik (restaurace). Ať tak či tak, každá čtvrthodinka vypovídá mnohé o životním stylu a hodnotách.

Jackson z newyorského Brooklynu rád jí a nakupuje v hypermarketech. Lze se jen dohadovat, zda je to dáno celorodinným konzumním přístupem k životu či zda jen chtěl dostát tématu celého cyklu. Trochu jednodušší to měla Helinginé z Jihoafrické republiky: v jejím rodném Natalu se žádné velké hostiny konat nemohou, většinou se jí jen kukuřičná kaše. O to zajímavější je ale její vyprávění o rodině. Pochází totiž z kmene Zuluů, kde je obvyklá polygamie, a tak má její tatínek dvě manželky a svůj čas spravedlivě dělí mezi dvě domácnosti. Muhammad z Judeje zase patří ke kočujícím Beduínům. Žije bez elektřiny, tudíž bez ledničky, počítače či televize, a nakupovat jezdí s otcem jednou do měsíce.

Překvapivé (obzvlášť pro děti, zvyklé na mediálně přihřívaný kontrast mezi arabským a židovským světem) bude srovnání židovských a arabských zvyků a rituálů - zjistíme, že zásady košer a chalal vaření se v mnohém shodují a že u obou kultur hraje významnou roli rodinná pospolitost. Dospělí mohou čerpat inspiraci nejen z oblíbených řeckých, tureckých či mexických zdrojů, ale naučit se třeba suši nebo fondue. A ti nejtvořivější si pak mohou představovat, co by asi dělali oni, kdyby jim někdo nabídl, aby v patnácti minutách představili českou kuchyni.

Pátek 19. 3. 2004 NOVA - 23.15 hodin

Režie Carl Franklin. Hrají Denzel Washington, Tom Sizemore, Jennifer Beals, Don Cheadle, Maury Chaykin, Terry Kinney a další.

Sobota 20. 3. 2004 ČT 1 - 22.20 hodin

Thriller Sběratel polibků má psychopatické pachatele hned dva, kteří ovšem působí ve vzájemné shodě a dokonce se přes počítač informují o svých úlovcích. Zatímco jeden své oběti porcuje, druhý je vězní v podzemních kasematách, které přetrvaly z otrokářských dob. Vybírá si záměrně silné osobnosti a kochá se lámáním jejich sebevědomí. Požaduje, aby mu vyznávaly lásku - stává se sběratelem jejich polibků (v tom nacházím největší podobnost s Wylerovým Sběratelem, rovněž známým z televizního uvedení, kde je však rozkrytí únoscovy zakomplexované psychiky zobrazeno nesrovnatelně seriozněji i podrobněji). Avšak vzpurné oběti přivazuje ke stromům, kde je brutálně znásilněné zanechává na pospas osudu a lesní zvěři.

Protagonistou vyprávění je policejní psycholog Alex (Morgan Freeman), který z osobní iniciativy zasahuje "u kolegů" do pátrání - spolu s jinými se totiž ztratila i jeho neteř. Vyšetřování selhává do té doby, než se podaří utéci jedné ze zajatkyň, doktorce Kate (Ashley Juddová), která - jak jinak - bydlela sama v rozsáhlém domě uprostřed lesa. Oba protagonisty spojí obdobný zážitek - on prožívá trauma z marného pátrání po příbuzné dívce, ona se obtížně vyrovnává se zážitky a hlavně rozvzpomínáním na okolnosti věznění i útěku.

Příběh se může pochlubit i napínavými okamžiky, avšak konvenčně, někdy předvídavě vedené vyprávění neposkytuje větší příležitost ani hercům v hlavních úlohách, ani nijak zvlášť nenahlíží do složité psychiky obou maniaků, kteří vybaveni tradičními zločineckými rysy nakonec neváhají ani střílet. Režisér Gary Fleder nemá nijak vyvinutý dar důmyslně si pohrávat s napětím i klamnými stopami, vyprávění se odvíjí lineárně a bez větší nápaditosti. Souběžně sleduje jak postup pátrání, tak osudy vězněných dívek, přičemž hlavní zloduch je divákovi prozrazen až v závěru, těsně před tím, než si to uvědomí i oba hrdinové. Nic netušící Kate jej vpustí do svého policejně střeženého domu, ale Alex se naštěstí dovtípí - a můžeme hádat, zda do domu, kde se zraněná žena z posledních sil brání útočícímu muži, dorazí včas.

Neděle 21. 3. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Čechov není dnes látka, která by se často točila. Bral jste svoji práci tak trochu i jako osvětu?
Ani ne. Víte, že se dnes Čechov moc nepěstuje, jsem si uvědomil až při natáčení, kdy mi to vlastně řekli kolegové. Já osobně totiž trendy kolem sebe příliš nesleduji. S tím filmem to bylo tak: přečetl jsem si krásný scénář a šel točit. Byl jsem nadšen, že existují mladí kluci, kteří jsou schopni dobře adaptovat Čechova a ještě ho doplnit svými nápady a dialogy.

Na filmu je patrná pečlivá práce s hudbou.
Dopředu bylo dáno, že vzhledem k finančním omezením budeme muset hudbu vybírat z archivu. Hudební režisér pan Fiala přinesl komorní muziku v duchu příběhu z carského Ruska, ve střižně jsme ji pak "vmontovali" do filmu. Nenasazovali jsme hudbu až na obrázky, jak se to často dělá, ale už v průběhu střihu. Délku některých scén jsme dokonce přizpůsobovali muzice. Šlo nám přitom o to, aby to vyznění bylo na hraně: chtěli jsme, aby to nebyla úplná bžunda, ale aby v tom byla cítit ironická nadsázka.

Několik Čechovových povídek natočila naše televize v 60. a 70. letech se skvělými herci. Podíval jste se na ně před prací na Drámu?
Ne; jediné co jsem před natáčením udělal, bylo to, že jsem si přečetl Čechovův životopis. Jsem ale obdivovatel takového, řekl bych, rusky orientovaného herectví, a to i v českých poměrech. Medvěda s panem Werichem a další kousky jsem znal už z dřívějška a spoustu věcí jsem měl nakoukaných z Činoherního klubu z 80. let. A pamatuji si i jeden film s pány Abrhámem a Nárožným. Ty věci ve mně dodnes rezonují a doufal jsem, že se nám snímkem Drámo podaří na tuto tradici navázat.