Třetí
Smetanova opera Dalibor (1868) překvapila po slunné Prodané nevěstě chmurnou
atmosférou pozdně gotického příběhu a neobyčejnou vášnivostí citu. Smetanovi
nabídl libreto Josef Wenzig, který sice česky cítil, ale byl německy vychován a v
německém jazyce psal. Jeho text přeložil Ervín Špindler, aby mohl Smetana komponovat
na verše v češtině.
Hrdina, podle něhož je opera
pojmenována, se vyskytuje v kronice Viktorina Kornela ze Všehrd a pak v Palackého
Dějinách národu českého. Je to statečný rytíř, který se ujme utiskovaného lidu
a je za to královskou mocí odsouzen v roce 1498 k smrti. Wenzig učinil Dalibora
středem příběhu, v němž sehraje důležitou roli sestra zabitého ploskovického
purkrabího Milada. Tato citově vášnivá žena se změní během jediné scény -
stačí jí na to pouhých 22 minut - z mrazivé mstitelky v milující, oddanou bytost,
která pronikne do vězení v přestrojení za hocha a pokusí se Dalibora osvobodit.
Její plán selže na osudné chybě: dříve než Dalibor unikne z cely, dostane
žalářník, který se domnělého chlapce ujal, děkovný lístek s penězi - a tím je
lest předčasně prozrazena. Naši vlastenečtí buditelé ještě naivně věřili v
neúplatnost českého národa. Hlavním motivem Smetanova díla je Daliborova touha
uniknout z vězení a vypořádat se po právu se svými nepřáteli. Byla to zjevná
alegorická narážka na tehdejší politickou situaci a Daliborova píseň o svobodě
působila na tehdejší české posluchače jako zřetelný protest proti rakouskému
útlaku a arogantnímu poručníkování.
Smetanova Dalibora uslyšíme v
nahrávce Zdeňka Košlera z roku 1995, kdy titulní roli ztvárnil Leo Marian Vodička a
jeho oddanou družkou byla Eva Urbanová (Milada). V dalších roli se představili
Jiřina Marková jako Jitka, Miroslav Kopp jako Vítek a Ivan Kusnjer jako český král
Vladislav.
IVAN RUML