Neděle 21. 3. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 25. března v 14.30 hodin

Každý krok na dobré cestě je lepší než vůbec nevykročit

Velikou pozornost věnoval Jan Amos Komenský všelikým proroctvím. Například těm od Mikuláše Drabíka. A taky od Kryštofa Kottera. A ovšem od Polky Kristiny Poniatowské. Nikoli rozumovou úvahou, ale citem si dovedl představit, jakou posilou mohou být pro všechny, kteří už ztratili veškerou naději.

Kristinu Poniatowskou, dceru jednoho z polských bratří, poznal jako šestnáctiletou dívku v roce 1627. Tehdy se Komenský chystal do exilu. Kristinu čas od času postihovaly záchvaty, při kterých měla sluchové i zrakové halucinace, kterým se říkalo vidění. Komenský jim po jistém váhání začal věřit. Když našel útočiště v Lešnu, ubytoval dívku ve svém domě a do nejmenšího detailu zaznamenal všech jejích dvaaosmdesát vidění, které jeho chráněnka líčila dramaticky svému okolí. O čem byla ta vidění? Vyznívala většinou optimisticky: předpovídala návrat Fridricha Falckého na český trůn (což se nikdy nestalo), na druhé straně zdůrazňovala významnou roli Albrechta z Valdštejna (tomu Bůh skrze její ústa údajně vzkazoval, aby změnil svoje politické zaměření). Její věštecké schopnosti trvaly až do doby, než se provdala za Daniela Strejce zvaného Vetterus (prvního Čecha, který se ocitl na Islandě). Byl o 18 let starší než ona. Po sňatku všechna vidění ustala.

On to neměl Jan Amos zrovna jednoduché, s těmi proroky, vyskytujícími se neodbytně v jeho blízkosti. A ještě horší to měl s jejich odpůrci. Často je musel urputně hájit před nedůvěřivým okolím. O Kryštofu Kotterovi i jeho vlastní krajané prohlašovali, že to je marnotratník, který prohýřil své jmění. Proroka z něj údajně učinila až zoufalá existenční situace.

Věštění jako způsob obživy, častěji jako cesta ke svévolné manipulaci s jinými lidmi. Z toho vinili skeptici zejména třetí osobu z okruhu Komenského vizionářů. A tou byl Mikuláš Drabík. Komenský ho znal dlouho - byl to jeho spolužák na českobratrské škole ve Strážnici. Neměl lepší pověst než jeho kolega věštec Kotter. Drabík se dokonce stal duchovním jednoty (po roce 1624 zvolil dobrovolnou emigraci a odešel do Lednice na dnešním Slovensku), ale rozhodně nežil vzorným, natož pak asketickým životem příkladného evangelíka. Bratrští kněží mu vyčítali slabost pro alkohol. Za zlé mu měli i způsob obživy. Byl podle nich nemravný. Drabík si přivydělával jako obchodník se suknem, plátnem a vínem. Jeho excesy ostatně musely být ještě horší a natolik výjimečné, že vedly k tvrdému postihu: synoda českobratrské církve milého Drabíka z kněžského úřadu prostě sundala. Až poté u sebe svérázný exulant objevil věštecké schopnosti.