Písničky z druhého břehu, ČRo 2 - Praha, 27. března, 21.04

Jen máloco vypovídá o dávné i velmi nedávné minulosti české populární hudby tak výstižně, jako to, že šansoniér (a také herec, rozhlasový moderátor a výborný překladatel) Rudolf Pellar se svého prvního profilového alba dočkal v jedenaosmdesáti letech. Absolvent brněnské konzervatoře začínal jako operetní a muzikálový interpret, od druhé poloviny 50. let natáčel pro rozhlas, televizi i Supraphon a soudě podle hitovky z té doby, paradoxně jeho dodnes nejznámější písně Červená aerovka, by se patrně bez větších problémů včlenil do tehdejšího oficiálního popu. Pellar se však spíš než na dobovou konfekci soustředil na poněkud nadčasovější písňový materiál, ať už šlo o americké lidovky, francouzský šanson nebo původní skladby autorů, jako Jaroslav Jakoubek či Milan Jíra, s nimiž od konce 60. let vystupoval na večerech v pražském Divadle hudby a v Umělecké besedě. Pořad Šanson - věc veřejná, který takto vznikl a dodnes je jednou měsíčně ze záznamu vysílán ČRo 2, byl však normalizátorům trnem v oku, Pellar zmizel z rozhlasu i v televize, překládal pod cizími jmény. Repertoár, který si v průběhu let vybudoval, se ale nedočkal vydání ani po listopadu 1989, kdy si posluchači horečně dopřávali zakázaného ovoce. Splatit tento částečně stěží pochopitelný dluh se odhodlalo až vydavatelství Radioservis.

Debut Rudolfa Pellara Písně obsahuje výhradně rozhlasové nahrávky z let 1956 až 1992, některé snímky zpěvák pořídil jen za doprovodu kytaristy Jiřího Jirmala či klavíristy Jíry, jiné nahrály studiové skupiny Stanislava Máchy a Vladimíra Truce. Nalezneme tu americké tradicionály s texty Josefa Hiršala (Drnová chýše, Šlap šlap), klasické kousky Ježka, Voskovce a Wericha (David a Goliáš, Kat a blázen), vzpomínku na zakladatele Červené sedmy Jiřího Červeného (Naše svatební) či české verze skladeb francouzských písničkářů Brassense či Brela (Lov motýlů, Staří milenci - tuto skladbu známe i jako Lásko má z EP desky Hany Hegerové). Stěžejní část alba však tvoří šansony Milana Jíry na texty Iva Štuky, ale také Jaroslava Seiferta, Milana Kundery, Ludvíka Aškenazyho či publicisty Jana Petránka, které Pellar natočil až v 90. letech. Skříňka s líčidly, Marie, Borůvkový vrch, Pod mostem Mirabeau ba i v seriálu o "hrdinném" majoru Zemanovi zneužitá Villonova Balada mravoučná, to vše jsou lahůdky, svědčící o vytříbeném vkusu interpreta i o jeho léty nepoznamenaném, citlivém a přitom pevném hlasu.

"I písničky v letech dokážou znít jako zamlada," nazvala před časem svůj rozhovor s Rudolfem Pellarem redakční kolegyně a stejný titulek by mohla mít tato recenze. Album Písně je totiž až překvapivě svěží a doufejme, že nepotěší jen pamětníky.

MILAN ŠEFL