Hadži Nassredín, ten slavný Nassredín, který už pár let putuje sem a tam na svém oslu mezi Sarajevem a Pešavárem, vyrazil před pár dny na oslu z Kermánu na východ. Takhle v podvečer, slunce zapadalo a datlovníky se chvěly v karmazínovém svitu, uviděl Nassredín najednou v údolí zorané pole. Bylo fialové do ruda a vítr z něj unášel praporce prachu. "Tady přece bývalo město," řekl Nassredín znepokojeně. Vzal osla za ohlávku a klesali úvozem. To, co z dálky vypadalo jako brázdy, byly kdysi ulice. Hromady hlíny - to bývaly domy. Město zničilo zemětřesení.

Nassredín kráčel pomalu a viděl zmar a slyšel pláč a cítil pach mrtvých pod troskami. Někdo dobýval z hromad hlíny zbytky nádobí, někdo se pokoušel vyčistit studnu. Ti, kteří přežili, přicházeli k Nassredínovi, líbali mu ruce a volali: "Hadži, ty jsi nanejvýš moudrý. Při milosrdenství Alláhově, řekni, co jsme udělali špatně, že nás postihlo takové neštěstí?"

"Určitě jste nezhřešili," řekl Hadži Nassredín. "To jen příroda byla silnější než vy."

"Dopustili jsme se nějakého zla?" ptali se.

"Nedopustili," řekl moudrý Hadži Nassredín a smutně se usmál. Vzpomněl si totiž na prezidenta velké země v Americe. Že prý je Írán součástí jakési osy zla, vysvětloval nedávno ten prezident.

"A co tady Afsaneh?" volali lidi a ukazovali na ženu se smutnýma očima. "Jeden její syn, jmenoval se Hassan, padl ve válce. Tři další synové pak zahynuli v troskách vlastního domu. Jakého zla se Afsaneh dopustila? Řekni moudrý Nassredíne."

Celé odpoledne jel pak Nassredín na oslu Bamem a viděl těla v bílých rubáších a děti, které neměly rodiče a všechno neštěstí, které přináší salzala, třesení země, způsobené netvorem, jenž se v podzemí skrývá. Dlouho přemýšlel. Pak se v čajovně z palmových listů poptával, jak že se ten americký prezident jmenuje. George, říkali mu. Vyndal z mošničky list papíru, napil se zeleného čaje a napsal:

Vážený prezidente Georgi. Jmenuji se Hadži Nassredín, asi mne znáš, moje průpovídky čítával už tvůj táta a děd a praděd a prapraděd. Já jsem zrovna po letech v kermánských krajích, Lehlo tu popelem jedno město, určitě si o tom slyšel. Potkal jsem tam taky jednu ženu, jmenuje se Afsaneh. Pří zemětřesení jí zahynuli tři synové. A předtím té ženě taky padl nejstarší syn Hassan ve válce proti Saddámu Hussajnovi. Vy jste měli Georgi, s Hassanem společného nepřítele. A tak tě moc prosím, až budeš zase jednou malovat nějaké osy zla, vyhni se Bamu.

Potom Nassredín dopis krasopisně podepsal, vložil do obálky, osedlal osla a vyrazil na východ. Hledal nějakou poštu, kterou zemětřesení nezničilo.