Spisovatelka Marie Ebner-Eschenbachová pocházela ze starého moravského rodu Dubských. Vilém Dubský z Třebomyslic přišel na Moravu počátkem 17. století z Čech. Rudolfem II. byl za své zásluhy jmenován nejvyšším soudcem markrabství moravského a povýšen do šlechtického stavu. Lysickou větev rodu založil Franz Dubsky, který žil v letech 1750-1812. Jeho druhou manželkou se totiž stala Antonie Piati z Drnovic, jejíž rodině Lysice patřily. Jeho mladším bratrem Johannem Nepomukem Dubským (1752-790) pak začíná zdislavická větev rodu.

Tolik na vysvětlenou, proč byla stálá expozice Marie Ebner-Eschenbachové otevřena 24. května 2003 právě na zámku v Lysicích. Marie, která vydávala mj. romány a novely pro ženy pod pseudonymem Máňa Dubská, se narodila 13. září 1830 na zámku ve Zdislavicích u Kroměříže. Krátce po narození ztratila matku. Doma se mluvilo německy, ale rozhodujícím způsobem ji ovlivnily také dvě české služebné, o nichž později psala ve své autobiografii "Má dětská léta" - chůva Anička, která dětem vyprávěla pohádky, a chůva Pepinka, která jim vštěpovala etické zásady. Malá Marie tedy rozuměla česky, avšak česká spisovatelka se z ní nestala. Po prvních literárních pokusech - básních ve francouzštině - si za jazyk svých uměleckých děl zvolila němčinu. Od dětství se pohybovala mezi Zdislavicemi a Vídní, kam roku 1863 přenesla těžiště svého působení a kde 12. března 1916 také zemřela.

Marie Ebner-Eschenbachová poznala život šlechty i prostého venkovského obyvatelstva. Znala také úřednické i nejvyšší vídeňské kruhy. Jejím největším koníčkem bylo divadlo, jak o tom svědčí její zápisky z návštěvy Paříže v 60. letech 19. století. Jejím prvním tištěným dílem byly skici Z Františkových lázní, uveřejněné anonymně, po nich následovala řada dramat. Ponejvíce šlo o historické hry, které však nezískaly valný úspěch. V 70. letech se autorka přeorientovala na prózu, první svazek jejích povídek vyšel roku 1875. Největší proslulost získaly její romány Božena (1876) a Obecní dítě (1887). Ebner-Eschenbachová čerpala náměty i ze světa zvířat. Povídka Krambambuli (1883) o psu kolísajícím mezi dvěma pány byla úspěšně zfilmována. Zvláštní kapitolu tvoří její práce memoárové, z nichž nejlepší jsou Má dětská léta z roku 1906. Ebner-Eschenbachová je dodnes známá také svými aforismy.

Rakouská spisovatelka s moravskými kořeny bývá často srovnávána s Boženou Němcovou. Český germanista Pavel Eisner však poukazuje spíše na řadu odlišností. V pořadu Schůzky s literaturou, který připravila Alena Blažejovská, zazní názory a hlasy Jitky Sedlářové, Ludvíka Kundery a Jiřího Munzara.