Selský rozum už nemohl jinak a musel zajít k lékaři. Protože žijeme přece jen v době, kdy není nadiktováno, ke kterému doktorovi kdo spadá, vybral si jednu evropskou ordinaci s dobrou pověstí. A tam si postěžoval: "Špatně chápu a všechno mě z toho bolí. Rozčiluje mě, co jiné nechává v klidu. Jsem stále podrážděný. Určitě se u mne vyvinula, jak říkáte vy, doktoři, spousta alergií. Unavuje to a zeslabuje. A žádný drahý potravinový doplněk z našeho trhu mi nepomáhá. Co s tím mám dělat?"

"A kdepak sídlíte," zeptal se lékař.

"No, v České republice, ve středu Evropy. Ale neříkejte mi, abych změnil prostředí. Tady jsem se narodil, jsem tu doma a líbí se mi tu."

"Já to tušil, že jste z Česka. Ani mě nenapadne, abych vám, rozume, radil změnu země. Ta vaše je moc krásná, ale nějakou změnu by to přece jen chtělo. Začneme nejdřív životním stylem. Především nekonzumujte stranické ideologie, jenom se tváří, že světu lépe rozumějí, ale v podstatě jim jde jen o tučný vývar pro pár talířů. Politika, která na vás, rozume, dotírá, je plná dogmat. A to je smog. Otevřít pusu znamená rozkašlat se. Tak si víc dopřejte čerstvého vzduchu a uvidíte, že se to spraví."

Selský rozum se tedy snažil změnit životní styl. Ubránil se zahlcení servírovanými informacemi. Dál sice denně poslouchal zprávy, ale třídil si všechno podle svého. Měl zdánlivě jednoduchá hlediska. Jde přece o dvě věci, říkal si: o blahobyt a o bezpečnost národa. Všechno, co se dělá, to má podpořit. Jenom mu nešlo do závitů, proč se tak dlouho a tak podrobně všichni zabývali poslanci Vrbíkem a Bieleszem a otázkou - když vystoupili z US-DEU, zda budou hlasovat pro zákon o nájemném, či proti, a zda proto padne vláda. Tihle dva totiž udělali dlouhý nos na křehkou většinu jednoho hlasu vládní koalice ve sněmovně. Stali se jedničkami. Všichni museli vzít na vědomí, že oni teď budou hýbat politikou! Ale zákon schválnosti funguje v českém parlamentu více než zákony ostatní, a tak vše proběhlo úplně jinak. Osmnáct poslanců koalice bylo právě v den, kdy došlo k tomu tak důležitému, avizovanému hlasování, na zahraničních cestách. Jistě důležitých a neodkladných. A mezi nimi i zběhlý Marian Bielesz. Měli vyjet i opoziční poslanci, ale ti si to tentokrát lépe spočítali a raději zůstali doma. Takže Poslanecká sněmovna prodělala pár přestávkových křečí, vláda se snažila návrh z jednání stáhnout, ale momentálně silnější opozice jí to nedovolila. Nu a poslanec Tomáš Vrbík, přichystaný sehrát hlavní roli, se vytratil někde v zadních řadách komparsu. A tak si selský rozum řekl: "Vida, člověk míní, lidi mění."

Selský rozum vysledoval, že mezitím dva uchazeči o roli hybatelů politiky dostali nenápadnou nabídku z jiné scény. "Lidé pravicových názorů," řekl předseda ODS Topolánek, "jsou v naší straně vítáni". Vida, balet by mohl pokračovat! Nabízí se jistota, že v politice zůstanou. I když zase s tím známým břemenem: politická strana je sice dobrý výtah na výsluní i pro lidi zcela neznámé a nijak zasloužilé, ale chce - málo platné - věrnost. Alespoň při hlasování o něčem, na čem se většina dohodne.

Jenomže v praxi pak při tom nekonečném sledu řešení bolavých míst a nečekaných situací, se leckomu nemusí líbit všechno. Tak se udělá ve vhodné chvíli z politické strany úkrok. Jiní naopak krok tam. Poslanec Sváťa Karásek, nezávislý nestraník, je dobrák. Nenapadlo by ho vidět všechny kromě sebe jako kariéristy, kterým jde hlavně o poslanecké platy. Umí ocenit jejich práci, snahu i poctivé úmysly. Ví, že všechno nejde hned, že zákony jsou sice pro všechny, ale co snadno unesou jedni, druhým je zatěžko. A dávno mu zkušenost řekla, že než se dojde k cíli, musí se jít třeba hrbolatou cestou hezky krok za krokem. Chce pomoci. Tak vstupuje do US-DEU. Ví, že se vzdává něčeho, co mu druzí právem záviděli.

Jen Táňa Fischerová znovu opakuje, že ona zůstává na místě, které si zvolila a nechce se vzdát ani kousku své nezávislosti. Nemusí se svým selským rozumem k doktorovi. Ví, že když jsme dosáhli politické svobody, hledají se řešení pragmatická a úspěšná - a ne ideologická.

Selský rozum to všechno sleduje. Neomračují ho vlny moře, které si říká politologie. Hlavní roli vždycky sehraje obyčejný člověk. A ten má své zájmy a své záměry. Názory - to je něco, co se od toho jen odvozuje. Jenom někde vzadu cítí tlak pochybností. Rozpor v tom, o čem naši politici jednají, o čem se baví, a o čem by se měli bavit přednostně. Třikrát se nezdařila volba prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Čtvrtá se odkládá a odkládá. Každá politická strana chce na tom místě svého příznivce. Nemohou se dohodnout. Proč asi? Ale kontrolní úřad funguje dál. Před krátkým časem zjistil, že účetnictví dvanácti ze třinácti zrušených okresních úřadů nebylo úplné a průkazné. V převodových protokolech na kraje chyběl majetek za 47,5 milionu, prostředky na účtech za více než 92 milionů a závazky za 64 milionů. Jít do důsledků - třeba by se objevily peníze pro motolskou nemocnici! Současné kontroly práce ministerstev také nejsou potěšující. Ale - tuhle věc probrat - na to není čas. Kdekoho přece zajímal Vrbík a Bielesz. A to chtějí politici a státní úředníci pořádek od lidu obecného.

Selský rozum jde na kontrolu do evropské ordinace.

"Lepší se to?" ptá se doktor.