Stačí necelá hodinka letu z floridského Miami a ocitnete se ve zvláštním světě. Bahamské ostrovy, či Bahamské souostroví, jak zní oficiální název, působí, jakoby hledaly svou identitu. A s jejich historickým dědictvím a při jejich zeměpisné poloze zřejmě není divu.

Orchestr vítající návštěvníky na letišti se honosí názvem "Pravý bahamský band", ačkoli v čem spočívá jeho ryze bahamský zvuk, není na první poslech příliš patrné. Ze stěn na vás shlížejí fotografie místních sportovců, kteří se dostali na medailové pozice na olympijských hrách či mistrovstvích světa - asi nepřekvapí, že jde výhradně o jachtaře. Obyvatelé Baham jsou prostě na svou zemi a národní úspěchy náležitě hrdí. Koneckonců je jich jenom něco přes tři sta tisíc a malé národy si přece jen musejí svoji identitu potvrzovat vehementněji, aby se nerozplynuly mezi těmi velkými.

Později v ulicích Nassau vás několik věcí možná přiměje k zamyšlení - je to například neomylná přítomnost někdejší koloniální mocnosti, Velké Británie. A není to jen impozantní vzhled Britského koloniálního hotelu vystavěného ve dvacátých letech minulého století, ale například i skutečnost, že se jezdí vlevo. "Je to rozpor, který tady existuje. Máme sice americká auta, ale jezdíme vlevo jako v Anglii. Je to něco, co nás činí výjimečnými a brzdí to naši totální kapitulaci před americkou kulturou," říká mi komentátor nad jiné povolaný - bahamský premiér Perry Christie.

On sám do značné míry ztělesňuje bahamské kulturní dilema - vystudoval práva v Británii a sám se na britské tradice v dnešní bahamské společnosti otevřeně odvolává. Současně si je ale jako politik dobře vědom významu zeměpisné blízkosti Spojených států. "Náš životní styl je vystaven vlivu americké kultury - přijíždějí nám sem miliony amerických turistů, programy, které přináší kabelová televize, jsou americké. Takže čelíme nefiltrovanému náporu americké kultury."

Jenomže střet kulturních vlivů nekončí jenom soubojem mezi americkou televizí a britským dědictvím. Projdete-li po Bay Street v centru Nassau, doslova cítíte a slyšíte, že jste v Karibiku a že například na španělsky mluvící Kubu to také není moc daleko. Pětatřicetiletý Frank Prenpeh, který vystudoval v Havaně, je toho živoucím důkazem. "Když jsem se vrátil, uvědomil jsem si, že tady žije hodně latinos - tedy lidí latinskoamerického původu. A tak jsem se rozhodl založit latinskou restauraci - nebo spíš kubánskou restauraci, protože jsem si na kubánskou kuchyni velmi zvykl," říká Frank nad nezbytnou sklenkou Cuba Libre.

Kromě španělštiny můžete v Nassau často zaslechnout i francouzštinu - na Bahamách totiž žije podle různých odhadů 50 až 75 tisíc Haiťanů, vesměs ekonomických přistěhovalců, jejichž rodným jazykem je právě francouzština. Rezidentů z nejrůznějších zemí, těch movitých i chudých, na ostrovech přibývá. Největší vliv ovšem zůstává britsko-americký. A jak říká premiér Christie, má to i negativní důsledky. "Je to nebezpečné, když sem dorazí američtí turisté, posadí se do amerických aut a vyrazí na pravé straně silnice. Ohrožují tak životy své i jiných lidí. Ale my se nechceme našich britských tradic vzdát, je to něco jedinečného. A to, že tu postupně získávají navrch i jiné národní zvyklosti, prostě souvisí s naším přechodem od kolonie k nezávislé zemi."