Úspěšným filmem podzimní sezóny roku 1934 se stalo melodrama režiséra Jana Svitáka Dokud máš maminku, obsazené mnoha tehdy oblíbenými herci v čele s Antonií Nedošinskou (dostala vděčnou roli často slzící filmové matky Otomara Korbeláře) a Lídou Baarovou v úloze majitelky školy rytmiky. V dalších rolích vystupovali ještě například populární sportovní reportér Josef Laufer - ten komentoval fotbalové utkání Slavia vs. Židenice - a tenorista Tino Muff, který v tomto filmu velice uvolněně zazpíval tango Možná, možná a natočil ho ještě na gramodesky značky Odeon. Stejnou melodii nazpívala na gramodesky značky Ultraphon také Lída Baarová (dokonce se do její matrice osobně podepsala) za doprovodu orchestru FOK. Na gramodeskách vyšly z tohoto filmu ještě dvě další písničky Josefa Kumoka na text dvojice B. Šulc a B. Wermuth: titulní melodii nazpívali pro Ultraphon Melody Boys za doprovodu orchestru R. A. Dvorského, pro Estu ji s orchestrem Harryho Hardena nazpívalo Harmony duo a pro firmu Odeon se zvláštní zelenou etiketou ji velice procítěně natočila sama Antonie Nedošinská. Tino Muff s Vaškem Zemanem nazpívali pro Odeon ještě letecký pochod Vzhůru k nebi (uvedený a zakončený velice sugestivním vrčením leteckých motorů).

Koncem října měly premiéru dva žánrově i kvalitativně značně rozdílné filmy: historické drama Za ranních červánků a satirická komedie Hej rup!. Režisér Josef Rovenský obsadil ve své filmové ilustraci stejnojmenné románové předlohy A. V. Šmilovského do hlavní role národního buditele abbé Dobrovského všeuměla Karla Hašlera (vystupoval ve slušivé paruce). Jako ve všech filmech, které Rovenský režíroval, se i v tomto filmu obsadil do malé role - v tomto případě dědečka. Scénickou hudbou vybavil tento vlastenecký a "národní" film Miloš Smatek a dvě písničky pro něj složil Karel Hašler: Ty šumavské hory a Odmítnutý milý. Na gramodesky značky Odeon obě nazpíval opět Tino Muff, na etiketě HMV vyšly v podání pěvecké dvojice J. Vraný a J. Prošek.

Filmová komedie Hej rup! režiséra Martina Friče s J. Voskovcem a J. Werichem v hlavních rolích se jako vděčná trvalka často vrací na plátna archivních kin i obrazovky televizních stanic - nijak se tedy o ní nemusíme rozepisovat. Stejně dobře jsou známé i obě filmové melodie Jaroslava Ježka na text dvojice V+W - blues Ze dne na den a optimistický pochod Hej rup. Ve filmu i na gramodeskách značky Ultraphon zazněly v autorském provedení.

I další film z konce roku 1934 - komedii Matka Kráčmerka - můžeme pojednat jen heslovitě: režie Vl. Slavínský, v hlavních rolích velice osvědčená filmová manželská dvojice A. Nedošinská a Theodor Pištěk, jejich filmová dcerunka Hana Vítová. Hudba Jára Beneš a Karel Hašler, písničky s názvy Proto Bůh lásku nám do srdcí dal a Chudobná světnička. Film byl natočen (dokonce už podruhé) podle románových předloh Do panského stavu a V panském stavu spisovatelky Popelky Biliánové. Děj: chudobná rodina, milionová výhra v loterii, stěhování rodiny z chudobné světničky do paláce a nakonec od tohoto typu filmů neodmyslitelný happyend v podobě šťastné svatby.

Obě výše zmíněné melodie zachytily drážky gramodesek značky Esta, na něž je za doprovodu orchestru Harryho Hardena nazpívalo Harmony duo, pro další gramofonovou firmu HMV je s orchestrem Alfa Langera nazpíval J. Vraný.

Na plátna českých kin stačil v roce 1934 dorazit ještě další film plodného režiséra Miroslava Cikána, jimž byla komedie U nás v Kocourkově natočená na námět spisovatele Karla Poláčka. Několik písniček, které v tomto filmu zazněly, složil Julius Kalaš a s pomocí Jarky Mottla je i otextoval - přednesli je vokální soubor Pěvecké sdružení kocourkovských učitelů (Hrdino města, sláva ti) a Maria Tauberová s Ladislavem Peškem (Láska beznadějná). Třetí písničkou na text Voskovce s Werichem (slowfoxem Šaty dělaj' člověka) přispěl Jaroslav Ježek - nepochybně též proto, že do hlavní role uprchlého trestance, který málem dosáhl "převratu v Kocourkově" (jak zněl pracovní název tohoto filmu), byl obsazen Jan Werich. Kocourkovští učitelé celkem příhodně v této filmové satiře spodobnili členy slovutné městské rady.

S blížícím se koncem roku 1934 nám zbývá už jen krátké zastavení u filmů V cizím revíru, Nezlobte dědečka a u zfilmované operety Polská krev. První z nich byl natočen v česko-rakouské koprodukci a Jára Beneš pro něj složil písničky Zda víš, že láska je pápěří a Jen ty a já a květů na tisíc, které zazpívala Markéta Krausová - na gramodesky však natočené nebyly. V tomto filmovém dramatu účinkoval též lázeňský orchestr karlovarského hotelu Richmond, řízený kapelníkem R. A. Dvorským.

Na gramodesky se nedostaly ani obě melodie Emana Fialy na slova dvojice J. Mottl a K. Melíšek (Jednou se musíme rozejít a Dobrou noc, good night), které ve filmu režiséra Karla Lamače Nezlobte dědečka zpívali Ljuba Hermanová (sešla se zde s Adinou Mandlovou i s Hanou Vítovou), resp. Vlasta Burian (měl v této filmové komedii hlavní dvojroli). Byl to tedy od počátku existence zvukového filmu snad první případ, kdy se z nějakého filmu, v němž účinkoval král českých komiků, nedostala na gramodesky vůbec žádná písnička.

Na závěr zmiňme ještě poslední filmovou premiéru roku 1934, kterou bylo uvedení hudební komedie Polská krev, natočené opět režisérem Karlem Lamačem podle stejnojmenné operety Oskara Nedbala. Do hlavní role Lamač obsadil Anny Ondrákovou (byl to předposlední český film, v němž vystupovala), jejího otce si zahrál Theodor Pištěk. V simultánně natáčené německé verzi - také pochopitelně s Ondrákovou v roli Heleny Zarembové - byl do role jejího otce obsazen populární komik a herec rakouského původu Hans Moser.

Nejznámější melodie z operety Polská krev sice ve třicátých letech natočila řada gramofonových firem (Ultraphon dokonce ve třech vlnách a s různými interprety v letech 1932, 1937 a 1940), speciálně z této filmové verze však žádné gramofonové nahrávky pořízeny nebyly.

V roce 1934 bylo dokončeno ještě několik dalších českých filmů, které uvedla kina v premiéře až v roce následujícím. V našem seriálu o filmových melodiích zachycených v drážkách dobových gramodesek se k nim vrátíme zase za čtyři týdny.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Příště: Modrý anděl Marlene Dietrichová