číslo 14
vychází 22. 3. 2004

Tipy Čro

Česká moderna

Je trochu zvláštní řadit do "české moderny" takové autory jako byli Dvořákovi žáci Vítězslav Novák a Josef Suk. A přece z hlediska periodizace hudebních dějin je to správné. Oba pánové patřili do tzv. první generace české moderny. Jejich tvorba probíhala ve stejné době jako u význačných představitelů první generace světových autorů tvořících na počátku dvacátého století, kdy - jak známo - došlo v hudebním vývoji k "velkému třesku". Vítězslav Novák bývá považován za "českého impresionistu". Je to označení velmi nepřesné až zavádějící. Prvků impresionismu využíval sice v nemalé míře, ale pouze jako prostředek, nikdy z důvodů jakési příslušnosti k tomuto směru. Dech moře a přírody, nekonečná a beznadějná a nesplnitelná touha - to vyzařuje jedna z jeho nejkrásnějších a nejlepších kompozic nesoucích příznačný název O věčné touze. Symfonická báseň roku 1904 byla inspirována příběhem Hanse Christiana Andersena o labuti, jež nestačí svému hejnu a znavena padá do moře, aby se vzápětí znovu pokusila pokračovat ve své beznadějné cestě. I Bohuslav Martinů patří do tzv."české moderny", ale mezi její mladší představitele. Jeho Koncert pro dva klavíry je kompozice velmi zajímavá a působivá a představuje jeho tvorbu z doby druhé světové války, kdy už začalo docházet k syntéze autorových celoživotních kompozičních snah. Vynikajícími interprety sólových partů jsou již řadu let Zdeňka a Martin Hršelovi, účinkující pod názvem Pražské klavírní duo. Opravdovým bonbonkem v českém repertoáru po druhé světové válce jsou Moravské taneční fantazie příslušníka generace "modernistů" ještě mladší - Klementa Slavického. Každá ze tří vět je velmi působivá jak melodicky, tak instrumentačně a odráží vřelý a bytostný vztah jejich autora k přebohatému moravskému folklornímu zázemí. Pod nahrávkami sobotního koncertu jsou podepsáni tři významní čeští dirigenti - Vladimír Válek, Jiří Bělohlávek a Karel Ančerl. Nahrávka Slavického Fantazií pod taktovkou posledně jmenovaného patří již dnes do zlatého fondu českého archivu a dodnes nebyla umělecky překonána.

BOHUSLAV VÍTEK