I dnes existují na obrazovce nekritizovatelné pořady. Důvodem jejich imunity není tajemný vyšší zájem, natož jejich kvality. Obvykle jde o prostou neochotu kritiky přistoupit na hru a předstírat hlubší smysl u titulů, jejichž jediným důvodem existence a jedinou hodnotou je jeho komerční výtěžnost v podobě co největšího počtu uhranutých diváků. Seznam výdělečných osvědčených programových typů patří k celosvětově sdílenému standardu komerčních televizí. I v podobě propadlých pokusů (viz zapomenutí Nováci či Policajti z předměstí) ho respektuje i nabídka obou velkých domácích prodejných televizí. Asi poslední dosud nevyzkoušený chod do jídelního lístku tuzemské všelidové televizní vývařovny se právě snaží doplnit Prima - koncem března odstartovala svůj původní seriálový maratón s názvem Rodinná pouta.

Stejně jako absolutní většina podobných národních i nadnárodních variant nekonečně průtočných telenovel, patří i projekt (zatím stočtyřdílné) červené knihovny made in Prima do zmíněné kategorie nedotknutelných pořadů. Charakteristické rysy jsou v případě Rodinných pout zjevně totéž, co seznam běžně uváděných prohřešků proti pomyslnému kodexu dramatického umění. Jejich zbytečný výčet by bohatě vystačil na celou glosu. Překvapením snad je jen dosažená míra tragikomické stupidity opusu: co do obsahu, ale i formy a realizace (!) nedluží Rodinná pouta svým latinskoamerickým pravzorům ani Ň.

Jak bývá v podobných případech zvykem, spíš než sám výrobek stojí za zmínku pár vedlejších efektů. I tentokrát. Legračním (i rizikovým) průvodním jevem průkopnické snahy je stud samotné Primy otevřeně přiznat "oč tu běží". O to efektněji pak uzemní seriozně rozehraný doprovodný humbuk upřímnost, jaké se dopustil kupříkladu Vlastimil Zavřel, když v reklamní Prima jízdě bezelstně přiznal, že improvizace je občas jedinou možností, jak si poradit s bezbřehou naivitou textu.

Pro některé diváky je možná stále ještě překvapením, potká-li na obrazovce v podobně prostoduše výdělečné šmíře tvůrce, jehož život v umění se až dosud odehrával v "angažmá" odlišném jako noc a den. Svého času si vysedáváním v novácké Hospodě - dle vlastních slov - vydělával na luxusní koupelnu Jiří Menzel. Těžko odhadnout, co přimělo Jana Kačera vydat se tentokrát v jeho stopách. Patnáct let tržního výcviku by o skutečné síle pouta peněz asi mělo poučit i ty nejnaivnější. Tr(a)pná asistence Marka Ebena na mega-show doprovázející pozvání estébáckého agenta Krakonoše (Chapmana) vulgo Aleše Hušáka do nové haly Sazky, snad přesvědčila i poslední zbytek.