číslo 16
vychází 5. 4. 2004

Zpět na obsah         

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 12. 4. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Pohnutý osud jednoho představení

Pohnutá je historie inscenace Otvírání studánek v Laterně Magice. Její první provedení v roce 1960 bylo znemožněno tehdejším ministrem kultury, tvůrčí tým Laterny se rozpadl a režisér Alfréd Radok musel z této scény odejít. Druhé provedení v roce 1966 bylo ukončeno příjezdem sovětských okupačních tanků. Představení tak opět spatřilo světlo světa až v prosinci roku 2003. Na jeho přípravě se sešli téměř všichni původní tvůrci, bohužel už bez Radoka, a současní mladí tanečníci Laterny Magiky. "Všichni interpreti onoho slavného představení jsou naštěstí stále živí a akční, takže nebylo těžké je dát zase dohromady," pochvaluje si režisér dokumentu Otvírání studánek Petr Kaňka a dodává: "Značný podíl na rekonstrukci mají skladatel Oldřich F. Korte a Pavel Veselý, který v Otvírání studánek tehdy tančil a který po paměti dal dohromady tehdejší choreografii". Zora Šemberová, původní choreografka, pak toto představení autorizovala.

V roce 1960 byl jedním z Radokových asistentů i Miloš Forman. "Příběh rozchodu tvůrčího týmu kolem Alfréda Radoka byl velmi smutný. Zákaz představení a Radokův vyhazov - to byly události, které rozbily pevné vztahy mezi Radokem a Formanem. Miloš Forman totiž v Laterně Magice zůstal a s dalšími mladými spolupracovníky v onom roce 1960 rozpracované představení, ovšem už bez Studánek, dokončil. V Alfrédu Radokovi pak na dlouhá léta zůstaly zklamání a hořkost. Z jeho pohledu to byla zrada, z pohledu zůstavších mladých režisérů to byla zoufalá snaha zachovat si životní příležitost. Tahle událost znamenala na dlouhou dobu roztržku mezi Radokem a Formanem bez jakékoliv komunikace," osvětluje neveselé události Petr Kaňka.

(top)

Úterý 13. 4. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Vedle sebe nebo spolu

Hodinový filmový dokument je první částí z chystaného cyklu Sousedé. Na česko-německé hranici má náš vstup do Evropské unie šanci se projevit zcela konkrétně. Zda pozitivně nebo negativně, to bude ovšem záležet hlavně na lidech z obou stran hranice. Na jejich schopnostech využít nových příležitostí, ale i na jejich averzích a předsudcích, pramenících z mýtů a dezinterpretace dřívějšího česko-německého soužití. Situaci na startovní čáře evropské integrace mapuje tento film.

Středa 14. 4. 2004 NOVA - 20.35 hodin

Náštěvníci: Cesta do Ameriky

Chrabrý francouzský rytíř Thibault z Maflete přijíždí se svou družinou na královský hrad, aby se tu oženil s krásnou princeznou Rosalind. Oba se do sebe na první pohled zamilují, což se vůbec nelíbí zákeřnému vévodovi z Warwicku; koupí od čarodějnice omamný nápoj, který princezně ženicha zoškliví. Snoubenci si však vymění poháry a Thibault princeznu pod vlivem děsivé vize probodne. Jeho sluha André rychle sežene čaroděje, který má rytíře s pomocí lektvaru vrátit v čase do okamžiku před zločinem. Jenže teprve poté, co sluha i rytíř zmizeli, si uvědomil, že zapomněl do nápoje přidat jednu z důležitých ingrediencí. To má zcela nečekané následky.

Režie Jean-Marie Poiré. Hrají Jean Reno, Christina Applegate, Matt Ross, Tara Reid a další.

Čtvrtek 15. 4. 2004 PRIMA - 22.45 hodin

Gorily v mlze

V roce 1966 se Dian Fosseyová přihlásí jako dobrovolník pro sčítání horských goril, jejichž počet klesl na kritickou hranici asi pěti set kusů, ve střední Africe. Po příjezdu do Afriky jen s několika nosiči a stopařem Sembagarem, kterého si vybrala jako předáka, podstupuje namáhavou cestu do hor. Oba pak denně vyrážejí do míst, kde by se gorily měly vyskytovat, s žádnými se ale nesetkávají. Pak se gorily konečně objeví. Dian mezi ně začne denně chodit a pozorovat zblízka jejich život a zvyky. K všeobecnému údivu ji po nějaké době gorily začnou pouštět do své bezprostřední blízkosti a dokonce i vůdčí samec, kterému dá jméno Digit, si na ni pomalu zvyká. Dian se pokouší také bojovat s pytláky, kteří tato vzácná zvířata loví buď pro různé zoologické zahrady, nebo kvůli suvenýrům. Film byl natočen podle skutečného příběhu.

Režie Michael Apted. Hrají Sigourney Weaverová, Bryan Brown, Julie Harrisová, John Omirah Miluwi, Iain Cuthbertson, Constantin Alexandrov a další.

Pátek 16. 4. 2004 ČT 1 - 23.55 hodin

Jako na kolotoči

Spisovatel Zach (John Ritter) trpí tvůrčím blokem, příliš pije a kvůli slabosti pro druhé pohlaví přijde nejen o manželku, ale i o milenku. Rozumí si víc s barmanem (Vincent Gardenia) než z kteroukoli ze svých náhodných přítelkyň, a když mu shoří střecha nad hlavou, dostává se až k myšlenkám na sebevraždu. Film přesvědčivě vykresluje životní trapasy, ale svého hrdinu nakonec nenechává napospas nepříznivému osudu. Ve filmu najdeme několik velmi humorných sekvencí, mezi nimiž je nejčastěji připomínán "balet svítících kondomů" ve ztemnělém pokoji, který se pohybuje přesně na tenké hranici vulgarity a geniality.

Sobota 17. 4. 2004 ČT 2 - 17.04 hodin

Obchodník s deštěm

Je to podvodník a lhář, to musí být jasné každému soudnému člověku. A Líza Curryová rozhodně soudná je. Nikdo přece nedokáže přivolat déšť. Nikdo nedokáže zařídit, aby se ničivé tornádo vyhnulo právě našemu městu. A zvlášť ne za pomoci tak směšných a primitivních prostředků, jaké ten blázen lidem prodává - a jaké si ti ještě větší blázni od něj kupují. Jenomže on neprodává jen ty svoje legrační tyčky. On prodává naději. Naději, že se nebe konečně zatáhne mraky a na vyprahlou, rozpukanou půdu se snese déšť, který lidé, pole i dobytek tak zoufale potřebují. Věří mu, protože Starbuck je nejen podvodník a lhář, ale i fantasta a snílek. Snílek, který dokáže lidi přesvědčit o své pravdě, který dokáže vidět krásu tam, kde ji jiní nevidí... Film je přepisem slavné hry N. R. Nashe, lyrické komedie, která se hrává i na našich scénách.

Neděle 18. 4. 2004 PRIMA - 21.50 hodin

Jak funguje svět mafie

K velkým dluhům, které za minulého režimu česká distribuce nastřádala a které se jen obtížně budou splácet, náleží tři díly legendárního Kmotra. Puzovu předlohu jsme si ještě mohli přečíst, ale filmové ztvárnění již bylo odepřeno. Důvody si lze snadno domyslet: není to běžná gangsterka s mravním ponaučením, že zločin se nevyplácí. Teprve nyní uvidíme toto dílo v podobě, v jaké skutečně vzniklo - Česká televize sice před časem uvedla jakýsi "seriálový" sestřih, který zvolil důsledně chronologické členění, čímž však původní syžetový rozvrh a motivickou provázanost zcela zničil.

Kmotr-nástupce Michael Corleone (Al Pacino)První část Francis F. Coppola vytvořil v roce 1972, druhou - nyní uváděnou na Primě - o dva roky později. Koncem 80. let ještě připojil závěrečný epilog. Režisér si svou ságou naráz zjednal všeobecné uznání (i díky špičkovému výkonu Marlona Branda a později Roberta De Nira, kteří se zahráli titulového Kmotra - první ve stáří, druhý v mládí). Jaký je tedy Coppolův Kmotr? Především vědomě odmítá všechny tradiční dobrodružné stereotypy a zkoumá zvolený problém v jeho společenském rozměru. Odtud pramení veskrze přítomná serioznost pojetí, které se organizovaným zločinem zabývá jako kterýmkoli jiným jevem hodným zřetele.

Pozvolně, chtělo by se říci důstojně vyprávěný Kmotr vykazuje všechny rysy rozmáchlé společenské ságy o jedné rozvětvené rodině, jejíž zvláštností je pouze to, že je rodinou zločineckou v ryze podnikatelském smyslu. Poznáváme, že zločinecké podhoubí je těsně spjaté se státním systémem, že jej doslova prorůstá. Je to takový malý, ale nanejvýš výkonný stát ve státě. V druhém dílu se prolínají různé časové roviny a Coppola vypráví jak o mládí titulního hrdiny, tak o úspěšném podnikání jeho syna Michaela. Oba spojuje hlavně to, jak se museli, každý v jiné době, prosadit navzdory nepřízni osudu.

De Nirův Vito Corleone se podobá roztouženému snílku, jemuž se zhroutí představy o klidném a šťastném životě. Jeho osud začíná na Sicílii a záhy nato pokračuje v Americe, kde mladý Vito přijímá "pravidla hry", aby přežil a mohl pomstít tragickou smrt svých blízkých. Naopak Brandův Corleone, již hlava rozvětvené mafiánské organizace, připomíná spíše usedlého gentlemana než zasloužilého zločince, který ovšem požívá veškeré veřejné úcty a jehož konexe zřejmě sahají až do nejvyšších vládních míst. Jeho rozhodování poznamenává určité staromilství (odmítá třeba obchod s narkotiky), uznává dojednaná pravidla hry jak ve vztahu k policii, tak mezi jednotlivými gangy.

Proto si důsledně buduje image hodného strýčka, jenž vystupuje jako svého druhu poslední záštita spravedlnosti pro ty, kteří nemají nikde dovolání. Brando modeluje svého Vita jako rozšafného muže, jenž snad nezná rozčílení, mluví vždy klidně, s nabádavým akcentem, přidušeně. Vždy je však přítomná nesmlouvavá autoritativnost. S postupujícím úbytkem fyzických sil se jeho hlas mění v pouhý šepot, ale i tehdy si Vito uchovává vědomí pevné vůle, jíž není radno odporovat. Brando zde podává jeden ze svých životních výkonů.

Třetí důležitou postavou je Vitův syn Michael (Al Pacino), válečný navrátilec, zprvu odmítající mít s "rodinou" cokoli společného, ale krvavé dění jej postupně vtáhne do víru událostí - zejména po té, co je na otce spáchán atentát. Pacino skvěle postihuje, jak Michael poznenáhlu ztrácí svá humánní předsevzetí, jak do svého pragmatického jednání zapojuje chladnokrevný intelekt.

Nejsilnější okamžiky se soustředí do scén obřadů a oslav, kdy se odkrývají skutečné záměry jednotlivých protagonistů. Tehdy se manifestuje soudržnost rodiny, avšak původní Vitovo laskavé protektorství je stále zřetelněji nahrazováno tvrdou rukou jeho nástupce. Krvavé vyřizování účtů se stává novým pořádkem. Jakási vnějšková ušlechtilost přestává být potřebná.

Kmotr se vyznačuje inscenační celistvostí, nelze přehlédnout skvělou práci kamery, která si zásluhou Gordona Willise libuje v jemném příšeří, v přívětivé barevné tonalitě, výtečnou, dramaticky přitlumenou, ale přitom nezaměnitelnou hudbu Nina Roty. Kmotr je mimořádné dílo, jehož uvedení na televizních obrazovkách zasluhuje nejvyšší uznání.

JAN JAROŠ