O dvojici zpívajících kytaristek, vystupujících pod jednoduchým, byť zjednodušeným názvem Sestry Steinovy, se po vydání jejich debutového alba Lilie polní psalo jako o novém objevu naší folkové scény. Absolventka vyšší odborné školy pedagogické Lucie Steinhauserová a její o pět let starší sestra, politoložka Karolina Kamberská, si ten dotek slávy ani nestačily vychutnat - krátce poté, co "přišly do řečí", daly přednost mateřství. Koncertovat začaly až po roční přestávce, v jejímž průběhu vznikaly i nové písně. Naleznete je na nezvykle pružně připraveném druhém albu Můj tanec, v lednu natočeném a 1. března vydaném.

Sestry Steinovy na své novince spolupracovaly s producentem, řekněme zvučného jména: Michalem Němcem. Bylo to šťastné rozhodnutí. Studiová přítomnost šéfa hravé Jablkoně (ale i jejích "řadových" členů Petra Chlouby a Johnnyho Jůdla) je z alba cítit, přímočaré písničkářství Sester Steinových obohatil o značnou dávku nadhledu i aranžérského humoru, který známe právě z jablkoňských nahrávek - vedle titulní písně je Němcův vliv slyšitelný ještě ve skladbách Lež má nohy dlouhý nebo Polední mír. O další příměsi se postarali empatičtí hosté, jako Michal Gera (trubka), Karolina Vančurová (housle, viola) či Filip Spálený (tuba). Ani renomé přizvaných osobností naštěstí nepřebilo to nejpodstatnější, tedy nezaměnitelnou poetiku písní dvou trošku hubatých sestřiček a jejich charizmatickou, při všech zjevných nedostatcích přesto nesmírně přesvědčivou interpretaci.

Výhradní autorkou repertoáru dua zůstává Karolina Kamberská. Zvláště její texty stojí za pozornost: jsou silné, upřímné i originální. Nepřipomínají ani veršíky z dívčích památníčků ani přemoudřelá "sdělení" některých jejích - ba i mladších - kolegyň. A snad právě proto se z nich o autorce leccos dozvíme, o jejích pochybnostech, hledání vztahu - k druhým, k muži, k víře. Nepíše je dokonalá žena, žádná světice. Konečně, ani písničky Sester Steinových nejsou dokonalé. Česká folková scéna by však bez nich byla jaksi chudší.

MILAN ŠEFL