Zpěvák populárních písní, operetní a později i filmový herec Jindra Láznička (1901-1970) se původně vyučil cukrářem a pekařem. Svou divadelní dráhu zahájil jako ochotník v roce 1919 v Pelhřimově v České činohře, brzy nato se stal členem operního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde účinkoval v letech 1921-1923. Krátký čas vystupoval v menších úlohách v Moravském divadle v Olomouci a poté v Praze v různých operetních a revuálních divadlech, například po boku komiků Ference Futuristy a Járy Kohouta ve smíchovské Aréně. Koncem dvacátých let si Láznička přivydělával také u Vojty Mertena v jeho kašpárkovských představeních pro děti, pořádaných na scéně pražského Osvobozeného divadla. Sezóny 1932-1934 ho zastihly na scéně Malé operety na pražských Vinohradech, větší herecké a pěvecké příležitosti ale dostal až v Novém divadle režiséra a herce Oldřicha Nového, kde v letech 1935-1945 vystoupil po boku tohoto našeho někdejšího prvního milovníka v 16 hudebních komediích.

Jako zpěváka údajně Lázničku objevil kapelník a skladatel František Šmíd, s jehož orchestrem také mladý tenorista natočil v Berlíně v letech 1929-1930 své první gramofonové snímky pro německou etiketu Kalliopé (některé z nich o něco později přelisovala na své první gramodesky i nově založená česká firma Esta). Pouze asi na jedné třetině z celkem třiceti snímků, které pro tuto etiketu nazpíval, je Láznička uveden pod svým jménem, na zbývajících se ukryl pod pseudonymy J. Pražák nebo L. Jindra. Na několika málo z těchto nahrávek byla jeho partnerkou zpěvačka Olga Rubinová. Pár snímků nazpíval Láznička ve stejné době též na gramodesky další německé značky Cordy.

Největší počet nahrávek - téměř dvě stovky - má ovšem Láznička na gramodeskách značky Parlophon. Nahrával je v Berlíně za doprovodu německých tanečních orchestrů Otto Dobrindta (Já viděl Ellu) a Freda Birda (Tvoje oči plakat budou), varhan Paula Manii (Píseň, kterou mám rád), klavíru H. Bunda a houslí A. Beregovského (Cigánská balada) nebo jen za doprovodu klavíru (Já a můj pes). Na snímcích pro tuto etiketu, které současně natáčel i v Praze, ho doprovázel Jazz-orchestr divadla Varieté řízený K. Pečkem (Žena má uspává doma děti), Aréna Jazz kapelníka Jaroslava Jankovce (Teta, kam jdete) či Taneční orchestr Kumok-Sattler kapelníka O. Kumoka (Moje barva červená a bílá).

U Lázničkových nahrávek pro firmu Parlophon bychom se měli na chvíli zastavit a dopřát si potěšení ocitovat alespoň části českých textů k některým zahraničním šlágrům, které většinou vyšly na gramodeskách právě jen a pouze v podání Jindry Lázničky. Za jejich ať již úmyslně či neúmyslně "vtipný" obsah odpovídal v řadě případů plodný textař Ruda Jurist. Známý foxtrot anglického zpěváka a skladatele Leslieho Saronyho I Lift up my Finger dostal název Ty můj roztomilý macíčku. a zazněla v něm následující slova: V lásce napoprvé každá micinka, když na ni promluvíš, hned ti vycinká. Vytáhne drápky, však zakrátko, na krku se nechá pošimrat koťátko. Chceš-li se kočkovat, chraň se kočičin - nežeň se, neb je to nejhloupější čin. Řekni si ?raděj ještě počkám? a do ouška mňoukej dál jiným kočičkám: Ty můj roztomilý macíčku, ty ty, šú šú, či či, mňau mňau, dej mi kolem krku pacičku, schovej drápky a nezdráhej se víc, vždyť já vím, že dáš si říct... V české verzi dalšího dobového šlágru That's You, Baby nám Jurist objekt své touhy přiblížil následujícími slovy: Vezmi kvítek žhavý, nebes blankyt smavý - toť obrázek pravý je mé baby. Vezmi úsměv máje, přidej šepot háje - a tím kouzlem máje je má baby. Všechny jarní květy s vůní svou zaklety - tvářičky a rety tvé jsou... Český text foxtrotu Breakaway obsahuje mimo jiné dost prostý návod, jak správně tančit: Na rytmy pozor dej, děvčátko roztáčej - ať vidí, dosud že jsi při síle. Cukni doleva, doprava, hlavně ale do noty - máš-li špatný sluch, tak si to napiš na boty. Na nic se nedívej, jen tělo prohýbej - a budeš breakaway umět hned. Svatební hostinu ve foxtrotu Svatba loutek zase zahajují Juristovy poetické verše slovy: V říši loutek dnes je veselo, neb slaví velký den - vepřová ze zelím cítit je až na ulici ven...

V roce 1931 byl Láznička velice pilný: natočil v Berlíně za doprovodu německého tanečního orchestru kapelníka Emila Roózse více než dvě desítky písniček ještě na gramodesky značky Kristall (Děvče, neříkej ne, Já se v lásce vyznám, Je ze sta jedna cesta - některé v duetu s vycházející hvězdou operety Járou Pospíšilem). Další gramodesky nahrával v Praze ještě s orchestrem Aréna Jazz (Šijem, pořád šijem) a Cascade Band pod řízením R. A. Dvorského (To neznáte Hadimršku) pro značku Odeon - na této etiketě používal umělecký pseudonym J. Malík. Ve stejném období natáčel ještě na etikety Esta (celkem 40 snímků), His Master's Voice (12 snímků), Ultraphon (více než 30) a asi dvě desítky snímků má na značce Orchestrola. Některé oblíbené tituly tak stačil za velice krátké časové období natočit s různými orchestry hned pro několik různých gramofonových firem.

Po tomto hektickém počátečním období nahrávací aktivita Jindra Lázničky zaznamenala pauzu. Jeho další snímky se objevují u firmy Ultraphon až od poloviny třicátých let, v roce 1938 nazpíval pro tuto značku několik písniček s orchestry dr. Harryho Ostena a Dola Daubera, v letech protektorátu pak nazpíval několik duetů s Oldřichem Novým (Zavírám oči, Celý svět si zpívá). Pro etiketu Esta ve stejné době natočil například písničky z hudební komedie Jedenáctý v řadě (Moje roztomilá paní, Proč se píší básně jen na nevěsty), dodnes populární kuplet z operety Ostrov milování Bramborová placka a několik dalších písniček společně s J. M. Kamenickým a Sestrami Skovajsovými (Slečna průvodčí, Měníš se jak počasí).

Od konce třicátých let se začal Láznička objevovat také ve filmech. Poprvé si zahrál menší role v roce 1937 ve filmech Důvod k rozvodu, Falešná kočička a Harmonika, o rok později na sebe výrazněji upozornil v komedii Karla Lamače Milování zakázáno. Celkem si zahrál ve více než třiceti českých a dvou slovenských filmech. Dobová kritika vyzdvihovala v jeho uměřeném hereckém projevu dobromyslnou komiku kořeněnou suchými vtipy.

Ve čtyřicátých letech přesunul Láznička své působiště na Slovensko. Po kratším účinkování ve Vesnickém divadle vystupoval od roku 1947 jako starokomik v operetním souboru Slovenského národného divadla. Z dalších Lázničkových uměleckých aktivit bychom měli zmínit jeho činnost v pražském rozhlase, pro který natočil s V. A. Viplerem a F. Dykem řadu operetních pořadů. Pro slovenský rozhlas pak připravil vůbec první slovenskou dramatizaci románu J. Haška Dobrý voják Švejk.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Příště: Melodie z českých filmů 1934 (IV.)