Neděle 25. 4. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 29. dubna v 14.30

Slova z titulku dnešních Toulek českou minulostí pronesl údajně na adresu města Brna velitel švédské armády Linhart Torstensson, když je oblehl. S tím budeme hotovi za tři dny. Měl zprávy o tom, že ve městě je jenom malá posádka a že hradby jsou ve špatném stavu. Předpokládal, že rozprášená císařská armáda městu nepomůže, protože bude trvat řadu týdnů, než se zase dá dohromady. To všechno věděl a ještě leccos jiného tušil, jenom velitele města neznal. Nemohl ho znát, protože byl jmenován teprve deset dní po bitvě u Jankova, ve které Torstensson rozdrtil císařské. Novému veliteli Brna bylo sedmatřicet let a jmenoval se Jan Ludvík Raduit de Souches.

Brňané jeho volbou nadšeni zrovna nebyli. Byl to Francouz a ještě ke všemu hugenot, zjišťujeme v knize Pavla Balcárka o bojích proti Švédům pod hradem Špilberkem. Brzy po příchodu do města však nový velitel vyvinul horlivou činnost, aby město zásobil zbraněmi a střelivem. Vzorně spolupracoval s krajským hejtmanem, který pro město opatřoval potraviny a píci pro dobytek. V krátké době dokázal splnit císařův příkaz, aby město i hrad Špilberk byly zásobeny potravinami a střelivem po dobu šesti měsíců.

V Brně se tvrdě pracovalo, jak dokazují i dochované městské účty. Všichni dobře věděli, jaké jim hrozí nebezpečí, protože strach ze Švédů byl veliký.

Novému veliteli města se podařilo během asi šesti neděl (tedy do příchodu Švédů) Brno důkladně zabezpečit a opevnit. (...) Co však nejvíc svědčilo o jeho důmyslu, to bylo prokopání takzvané kryté cesty (říkalo se jí po italsku La strada coperta).Ta spojovala město od Brněnské brány (u dnešního Šilingrova náměstí, tam, kde nahoře končí ulice Pekařská) s hradem Špilberkem. Dlužno dodat, že Brno a Špilberk tehdy netvořily jeden celek, ale jak město, tak i hrad měly svoje vlastní opevnění a mohly být při obléhání od sebe odříznuty. Raduit de Souches dal pro jistotu zbořit kolem města před hradbami všechny vyšší budovy, a to na vzdálenost šesti set kroků. Za oběť této akci padl i klášter františkánů-bernardýnů i s kostelem položeným pod Petrovem na Svratce. Před Židovskou bránou (ta se nacházela na konci dnešní Masarykovy třídy naproti hlavnímu nádraží) byl zbořen klášter františkánek u svatého Josefa, zatímco u Měnínské brány (ta jako jediná v Brně se dochovala do dnešních dní) padl demolicím za oběť kapucínský klášter. Také klášter augustiniánů u svatého Tomáše s gotickým kostelem (na dnešním Moravském náměstí) byl z větší části pobořen i s přilehlými klášterními domy.

Už tu padla slova o švédské přesile. Známe docela přesná čísla. I po třech a půl století z nich jde poněkud strach. Raduit de Souches měl k dispozici celkem 1475 mužů. Z nich bylo pouze 426 vojáků, včetně čtyřiceti mušketýrů na Špilberku. Ostatní obránci, to byly setniny vytvořené z brněnských měšťanů, šlechty, studentů, řemeslníků, tovaryšů a nádeníků, vycvičených narychlo ve zbrani. To tedy byla "brněnská armáda." Proti ní se valili k městu Švédové. Začátkem května přitáhl k Brnu Linhart Torstensson s armádou čítající na 28 000 mužů. Toto množství bylo v dalších dnech posíleno ještě desetitisícovým vojskem sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho. Švédský generál Linhart Torstenssson, hrabě z Ortaly, byl o pět let starší a o ještě více let zkušenější než jeho úhlavní protivník, francouzský plukovník Jan Ludvík Raduit de Souches.