Lednové premiéry filmů československé výroby obstaraly v roce 1935 výlučně tituly z domácí filmové produkce roku předchozího. K tomuto zpoždění možná v některých případech přispěly průtahy se schvalováním určitých titulů na cenzurním úřadě, zcela určitě to ale nebyl případ vůbec první premiéry onoho roku, kterou obstaral folklorně laděný film Tatranská romance. Tento snímek těžil jak z filmařsky vděčného prostředí slovenských hor, tak z atraktivního hereckého obsazení v čele s velkou operní hvězdou basistou Pavlem Ludikarem, který byl též spoluautorem námětu a scénáře této prostoduché a kýčovité "písně domova" (jak zněl pracovní název filmu). Operetní složku v tomto filmu zastupovali Ludikarovi partneři Světla Svozilová, Jiřina Štěpničková (v roli vesnické dívky) a okrojovaný kovářský synek v podání operetního milovníka Arno Veleckého.

Několik melodií Josefa Dobeše na pseudolidové motivy natočil pro tento film orchestr F. O. K. a zpíval je většinou přímo Mistr Ludikar, který se v roce 1932 vrátil do vlasti po dlouholetém angažmá na předních světových operních scénách (mimo jiné též v newyorské Metropolitní opeře). Gramofonové desky zachovaly z tohoto melodramatu jedinou melodii, a to tango s názvem Teď vím - pro značku Esta ho za doprovodu orchestra Harryho Hardena nazpívalo Harmony duo. Film Tatranská romance dokonce v roce 1935 zastupoval československou kinematografii na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.

Větší pozornost návštěvníků českých kin upoutala lednová premiéra filmu režiséra Jana Svitáka Grandhotel Nevada, natočeného podle stejnojmenné divadelní hry Františka Langera. Tato nenáročná komedie ("Nový film ve starých kolejích" - jak zněl titulek jedné kritiky) s Lídou Baarovou v hlavní roli se vyznačovala standardně jednoduchou zápletkou tentokrát téměř mezinárodního dosahu (bohatí Čechoameričané versus prostí slovenští vesničané) a odehrávala se opět v malebném prostředí slovenských hor. Gramofonová firma Odeon natočila v podání Tino Muffa dvě písničky Josefa Kumoka, jež v tomto dílku zazněly: serenádu V dálku za horou (...tiše mraky jdou a s nimi v dálavy jdou vzpomínky zpět. A ta duše má, neukojená, zaplane tužbami, v nichž zradil mne svět...) a jímavý waltz Jediná, jediná mezi všemi (...má česká zemi, ty matka jsi má...), který pro firmu Ultraphon nazpívali ještě Melody Boys za doprovodu orchestru R. A. Dvorského.

Poslední lednovou premiérou roku 1935 byla hudební komedie Na růžích ustláno, což byla zfilmovaná stejnojmenná úspěšná hudební komedie s hudbou Jaromíra Weinbergera. Na gramodeskách vyšly tři písničky, které v tomto filmu zpívali jeho hlavní představitelé, mezi nimiž byli Jindřich Plachta, Maria Tauberová a Ladislav Pešek: šlapák Muž je pánem světa a titulní slowfox a vyšly v podání Járy Pospíšila na gramodesce značky Telefunken. Na etiketě HMV vyšla ještě třetí píseň z tohoto filmu v podání orchestru Alfa Langera - waltz Oceán růží, který nazpívala Maria Tauberová s dívčím triem Ingriš Babies.

Čtvrtý film z produkce roku 1934 - melodrama Pozdní máj - přišel na plátna českých kin až koncem března roku 1935 (s německým dabingem a pod názvem "Jägerblut" byl ovšem v pohraničních oblastech ČSR promítán již koncem roku předchozího). Natočil ho osvědčený režisér-kýčař Leo Merten a stejně jako jeho předchozí opusy (například hudební komedie Růžové kombiné) upadl do zaslouženého zapomnění i tento jeho film. Přežilo ho snad jen melodické tango Josefa Stelibského s názvem Obláčky bílé, které jako jediná původní melodie z filmu Pozdní máj vyšlo již v roce 1934 na gramodeskách značek Esta, Ultraphon, Nubaphon, Odeon, Rektophon, Letem či Odeon v podání například Melody Boys, Járy Pospíšila, Tino Muffa, dvojice Singer´s Duo či populárních Settlerů.

Náš přehled premiér českých filmů vyrobených v roce 1934 pochopitelně nezahrnul filmová díla s hudbou, která nebyla natáčená na dobové gramodesky. Stejně tak jsme nezmiňovali česky zpívané písničky z především německých hudebních filmů, které tehdy plnily česká kina - snad nejvíce takových šlágrů nahrával tenorista Tino Muff (na etikety Odeon a Parlophon). Melodie ze zahraničních filmů se často objevovaly také na gramodeskách značky Columbia a HMV. Na posledně jmenované etiketě vyšly v roce 1934 například písničky v podání Anny Ondrákové, která tehdy v Německu účinkovala ve filmech "Baby" a "Dcera pluku". Písničky z těchto komedií (Sbohem buď, I love you - mám tě ráda, Už to nejde dál a pochod Mary) tehdy ještě nazpívala na gramodesky značky HMV vždy jak v německých, tak i českých verzích - později už zpívala jen německy nebo francouzsky.

U melodií z téměř sedmdesát let starých českých filmů se sejdeme zase koncem května a poprvé si uděláme výlet do filmové produkce roku 1935.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz