Rukopis hudebního skladatele Michala Vícha dobře znají příznivci filmů Tomáše Vorla - s výjimkou Českou televizí nedávno opět uvedeného Kamenného mostu, kde "magikomickou" atmosféru Prahy skvěle vystihl Vladimír Franz, byl Vích autorem či spoluautorem hudby ke všem Vorlovým celovečerním snímkům (Kouř, Pražská pětka - povídka Oldův večírek, Cesta z města, Z města cesta). Od 80. let jeho schopností využívají i divadelní tvůrci - s režisérkou Hanou Burešovou pracoval na inscenacích pro Divadlo v Řeznické i Divadlo J. Průchy, s Jaroslavem Duškem a Petrem Niklem vytvořili na zakázku Divadla Archa odvážný projekt Opera La Serra. Zatímco Vích pracuje jako ředitel jednoho pražského gymnázia, Jiří Weinberger je profesí matematik, specializující se na oblast řízení projektů a případných rizik, zkrátka "řeší problémy". Vynalézavý je však i coby umělec a spíš než z jeho herectví je to poznat na jeho literatuře - píše eseje, písňové texty a básně (vyšly v knihách Kroky po krách či Povídá pondělí úterku).

Nejnovější album této v mnohém zvláštní dvojice přináší tucet posmutnělých písní, rozjasňovaných milými, až nonsensovými verši ("a tak tu Ema s tetou, a teta s dietou, Popokatepetl si pletou s amoletou"). Nahrál je sám Vích (jen s kytarou a rytmikou vypomohl Lubomír Horňák), který byl i nejčastěji za mikrofonem. Jeho plíhalovsky ztišený, jako by neumělý hlas zajímavě kontrastuje s rázným a suverénním zpěvem hostující Pavly Vojtkové, která je výborná zvláště v úvodním úsměvném i hořkém šansonu Jestli mě namíchneš. Příznivci nahrávek, jimiž svou písňovou tvorbu před lety "zakonzervovalo" Divadlo Sklep, stejně jako ctitelé chytrého písňového hračičkaření Suchého a Šlitra či Skoumala a Vodňanského, si ovšem přijdou na své i v mnoha dalších skladbách tohoto pozoruhodného alba.

MILAN ŠEFL